Jak sběrací vozy, tak sklízecí řezačky hrají klíčovou roli při sklizni zavadlé hmoty vojtěšky, jetelů a trav, dále obilovin na siláž a silážní kukuřice. Do roku 1990 probíhala sklizeň zavadlé píce takřka výhradně s využitím sklízecích řezaček domácí i zahraniční provenience. V průběhu devadesátých let se začaly prosazovat sběrací řezací vozy, které se označují jako senážní. Nejdříve šlo o zástupce s hrabicovým vkládacím a řezacím ústrojím, které postupem času nahrazovaly modely se spirálovým rotorem.
Sběrací vozy konkurovaly řezačkám jak výkonností, tak kvalitou práce, která byla u dřívějších řezaček jiná než dnes. Můžeme konstatovat, že proto řada farem a podniků pro sklizeň senáže a dalších krmiv sklízených z řádků využívala a mnohdy stále využívá senážní vozy.
Samojízdné řezačky nacházely a nacházejí uplatnění zejména při sklizni kukuřice. Zejména s rozvojem bioplynových stanic se začaly ve větší míře prosazovat stroje, které charakterizoval především nárůst výkonnosti. Jde o období, které započalo mezi roky 2000 – 2005. Na současné trendy konstrukce a využití obou skupin strojů se blíže zaměříme.
Při pohledu na nabídku řezacích vozů středních a vyšších výkonových tříd můžeme konstatovat, že jí dominují modely s vkládacím, a tedy také řezacím rotorem. Trendem je použití pouze jednoho spirálového rotoru. Své místo v nabídce mají i modely s hrabicovým vkládacím ústrojím, které jsou používány především pro sběr sena a slámy, ale také zavadlé píce zejména na menších výměrách.
Z hlediska vývoje se jednotliví výrobci soustředí především na dosažení co nejkratší délky řezanky. Počet modelů osazeným zvýšeným počtem řezacích nožů proto stále roste. Výrobci se stále častěji zaměřují i na vývoj a výrobu tzv. víceúčelových vozů, a to i v nižších kubaturách. Víceúčelový vůz je koncipován tak, aby umožňoval jak sběr z řádku, tak odvoz hmoty od samojízdných řezaček, a to včetně silážní kukuřice. Některé sběrací vozy umožňují dokonce vyjmutí sběracího a řezacího ústrojí a pak fungují jako velkoobjemový návěs.
Víceúčelové sběrací vozy se vyznačují otevřenou nástavbou, jejíž horní část, tj. koruna je zesílená, neboť chybí trubkové příčníky používané u jednoúčelových modelů. Pro sběr sena a slámy či sušší hmoty nabízí někteří výrobci sadu pro zakrytí horní části nástavby. Jde zejména o stropní lana, ale existují rovněž tzv. stropní ocelové profily.
Typickým znakem víceúčelového sběracího vozu je polohovatelná přední stěna, která se nabízí ve dvou variantách. První představuje pevnou část stěny v kombinaci s polohovatelnou horní sekcí, druhá pak pracuje s hydraulicky polohovatelnou stěnou jako takovou. Většina modelů s pevnou přední stěnou disponuje horní nastavitelnou sekcí, která může být jak v pozici pro sběr hmoty z řádků, tak pro odvoz hmoty. Některé modely disponují také pozicí vyklopení směrem vpřed, a to pro případ provádění průseků kukuřice, kdy se odvozní souprava pohybuje za sklízecí řezačkou. Polohování přední stěny umožňuje zvyšovat přepravní kapacitu, a to jak díky stlačování hmoty při sběru z řádku, tak při odvozu od řezaček.
Nástavby víceúčelových vozů vynikají v přední části sníženým dnem, s ohledem na omezení energetické náročnosti pro vkládání materiálu. Podlaha vozů je obvykle vybavena dvěma laťovými podlahovými dopravníky, jejichž pohon zpravidla zajišťují hydraulické motory. Přední stěna nástavby spolu s podlahovým dopravníkem a zadní stěnou nástavby používají prvky automatického plnění ložného prostoru, a to za účelem maximálního využití vozu a komfortu obsluhy. Zadní stěnu tvoří hydraulicky otevíratelné čelo, které se dodává jak v provedení bez rozdružovacích a dávkovacích válců, tak s tímto příslušenstvím. Válce jsou zpravidla dva nebo tři.*
Celý článek Filipa Javorka najdete v Mechanizaci zemědělství 3/2024.
