Sběrací vozy a sklízecí řezačky

Jak sběrací vozy, tak sklízecí řezačky hrají klíčovou roli při sklizni zavadlé hmoty vojtěšky, jetelů a trav, dále obilovin na siláž a silážní kukuřice. Do roku 1990 probíhala sklizeň zavadlé píce takřka výhradně s využitím sklízecích řezaček domácí i zahraniční provenience. V průběhu devadesátých let se začaly prosazovat sběrací řezací vozy, které se označují jako senážní. Nejdříve šlo o zástupce s hrabicovým vkládacím a řezacím ústrojím, které postupem času nahrazovaly modely se spirálovým rotorem.

Sběrací vozy konkurovaly řezačkám jak výkonností, tak kvalitou práce, která byla u dřívějších řezaček jiná než dnes. Můžeme konstatovat, že proto řada farem a podniků pro sklizeň senáže a dalších krmiv sklízených z řádků využívala a mnohdy stále využívá senážní vozy.

Samojízdné řezačky nacházely a nacházejí uplatnění zejména při sklizni kukuřice. Zejména s rozvojem bioplynových stanic se začaly ve větší míře prosazovat stroje, které charakterizoval především nárůst výkonnosti. Jde o období, které započalo mezi roky 2000 – 2005. Na současné trendy konstrukce a využití obou skupin strojů se blíže zaměříme.

Sběrací vozy

Při pohledu na nabídku řezacích vozů středních a vyšších výkonových tříd můžeme konstatovat, že jí dominují modely s vkládacím, a tedy také řezacím rotorem. Trendem je použití pouze jednoho spirálového rotoru. Své místo v nabídce mají i modely s hrabicovým vkládacím ústrojím, které jsou používány především pro sběr sena a slámy, ale také zavadlé píce zejména na menších výměrách.

Z hlediska vývoje se jednotliví výrobci soustředí především na dosažení co nejkratší délky řezanky. Počet modelů osazeným zvýšeným počtem řezacích nožů proto stále roste. Výrobci se stále častěji zaměřují i na vývoj a výrobu tzv. víceúčelových vozů, a to i v nižších kubaturách. Víceúčelový vůz je koncipován tak, aby umožňoval jak sběr z řádku, tak odvoz hmoty od samojízdných řezaček, a to včetně silážní kukuřice. Některé sběrací vozy umožňují dokonce vyjmutí sběracího a řezacího ústrojí a pak fungují jako velkoobjemový návěs.

Víceúčelové sběrací vozy se vyznačují otevřenou nástavbou, jejíž horní část, tj. koruna je zesílená, neboť chybí trubkové příčníky používané u jednoúčelových modelů. Pro sběr sena a slámy či sušší hmoty nabízí někteří výrobci sadu pro zakrytí horní části nástavby. Jde zejména o stropní lana, ale existují rovněž tzv. stropní ocelové profily.

Polohovatelná stěna

Typickým znakem víceúčelového sběracího vozu je polohovatelná přední stěna, která se nabízí ve dvou variantách. První představuje pevnou část stěny v kombinaci s polohovatelnou horní sekcí, druhá pak pracuje s hydraulicky polohovatelnou stěnou jako takovou. Většina modelů s pevnou přední stěnou disponuje horní nastavitelnou sekcí, která může být jak v pozici pro sběr hmoty z řádků, tak pro odvoz hmoty. Některé modely disponují také pozicí vyklopení směrem vpřed, a to pro případ provádění průseků kukuřice, kdy se odvozní souprava pohybuje za sklízecí řezačkou. Polohování přední stěny umožňuje zvyšovat přepravní kapacitu, a to jak díky stlačování hmoty při sběru z řádku, tak při odvozu od řezaček.

Nástavby víceúčelových vozů vynikají v přední části sníženým dnem, s ohledem na omezení energetické náročnosti pro vkládání materiálu. Podlaha vozů je obvykle vybavena dvěma laťovými podlahovými dopravníky, jejichž pohon zpravidla zajišťují hydraulické motory. Přední stěna nástavby spolu s podlahovým dopravníkem a zadní stěnou nástavby používají prvky automatického plnění ložného prostoru, a to za účelem maximálního využití vozu a komfortu obsluhy. Zadní stěnu tvoří hydraulicky otevíratelné čelo, které se dodává jak v provedení bez rozdružovacích a dávkovacích válců, tak s tímto příslušenstvím. Válce jsou zpravidla dva nebo tři.*

Celý článek Filipa Javorka najdete v Mechanizaci zemědělství 3/2024.