Sběrací vozy jsou využívány ke sklizni senáže, sena a slámy. Vybrané modely používáme jako odvozní prostředky. Jednotliví zástupci dané sklizňové techniky se liší především ložným objemem. Kapacitu nástavby vyjadřujeme podle různých kritérií, přičemž jednotliví výrobci by měli používat především hodnoty podle DIN. Jde se o skutečný ložný objem, který vychází z vnitřní šířky, výšky a délky nástavby.
Dále se setkáváme s pojmem ložný objem při středním stlačení, kdy v tomto případě hovoříme o hodnotách, které jsou orientační. S objemem vozu souvisí celkové pojetí konstrukce, zejména podlahy ložného prostoru a podvozku. Pro jednotlivé výkonové řady jsou typické různé typy sbírání a vkládání hmoty. Základní modely mají hrabicové vkládání, zatímco s rostoucím výkonem se používá spirálový rotor. Sběrací vozy jsou obecně dodávány s různým počtem řezacích nožů, jejichž počet souvisí především s materiály, které sklízíme. Vozy určené pro sběr sena a slámy mají zpravidla menší počet nožů než modely určené pro sklizeň travní senáže.
Vývojem a výrobou sběracích vozů se zabývá několika málo výrobců. Řada z nich se víceméně specializuje na modely středních a vyšších kubatur. Menší modely jsou žádány především na německém, rakouském a švýcarském trhu, do míst, kde se obhospodařují horské a podhorské louky, navíc v náročném terénu. Do takového prostředí se dodávají zejména jednonápravové verze, některé typy na přání pak i ve dvouosém provedení. Jejich podvozek odpovídá pohybu ve svažitých podmínkách.
Standardní sběrací vozy se nabízí především jako dvou- a třínápravové. Jde jak o klasické modely, tak vozy víceúčelové. Za standardní modely považujeme vozy s uzavřenou nástavbou, kdy stropní část zahrnuje především lanovou konstrukci. Pro sklizeň sena a slámy využijeme vozy opatřené stropními profily. Někteří výrobci nabízí přídavnou sadu, kdy lana doplňujeme profily v určité části stropní konstrukce. Dále se nástavba klasických modelů dodává s pevným předním čelem, zadní část zahrnuje hydraulicky otevíratelná vrata, která mohou být doplněna dávkovacími válci. Modely určené zejména pro menší výměry mají sklopnou horní část nástavby. Takovou konstrukci využijeme při průjezdech do stájových nebo skladovacích prostor. Většina vozů má pevnou nástavbu. Menší modely jsou vybaveny jedním podlahovým laťovým dopravníkem, s rostoucím objemem dvěma laťovými dopravníky. Základní technika se dodává s dřevěnou podlahou, velkoobjemová dostává ocelovou podlahu.
Kromě klasických vozů existují také víceúčelové modely s otevřenou stropní částí. Tomu odpovídá zesílené provedení koruny nástavby a rovněž zesílené bočnice. Někteří výrobci nabízí pro takové vozy přídavné sady pro sklizeň sena a slámy nebo senáže o vyšší sušině. Víceúčelové modely s ocelovou podlahou se nabízejí jak s klasickým zadním hydraulicky otevíratelným čelem, tak se dvěma nebo třemi dávkovacími válci. Trendem v konstrukci podlahy je u víceúčelových modelů snížené provedení v přední části. Smyslem je především snížení energetické náročnosti při plnění ložného prostoru. Typickým znakem víceúčelových modelů je multifukční přední čelo, které je pevné nebo polohovatelné. Modely s pevným čelem mají obvykle dělenou konstrukci čela, kdy je jeho horní část zpravidla polohovatelná. Hovoříme o pozici pro sběr z řádku nebo pro odvoz od sklízecí řezačky. Dále existují vozy s polohovatelným čelem jako takovým. Čelo se nabízí jak v pevném provedení, tak opět s polohovatelnou horní sekcí. Polohovatelné čelo využíváme pro zvětšení ložného prostoru, je součástí systému automatického plnění a rovněž urychluje vyprazdňování sklizeného materiálu. Klasické sběrací vozy mohou být také opatřeny automatickým plněním ložného prostoru.
Celý článek Ing. Filipa Javorka vychází v březnovém Farmáři.*
