
Aplikace hovězí a vepřové kejdy a digestátu zažívá v posledních 10 – 15 letech nebývalý rozvoj. Organická tekutá hnojiva mohou nahradit minerální hnojiva zejména prostřednictvím výkonné aplikační techniky a nabídce bohatého příslušenství. Díky vhodné konfiguraci podvozků a rozmanitým adaptérům lze hnojiva aplikovat na povrch půdy nebo je velmi mělce zapravovat, a to nejen na travních porostech. Rozsáhlé možnosti pak máme při aplikaci na orné půdě.
Výrobci nabízí radličkové a talířové nářadí pro podmítku, kypření a současné zapravování kejdy a digestátu nejen do strniště. Samojízdná aplikační technika nabízí sofistikované příslušenství z oblasti precizního zemědělství, možnost aplikace s využitím výnosových map, někteří výrobci dodávají systémy, které analyzují obsah živin v tekutých hnojivech. Při vývoji takových zařízení spolupracují nejen s dodavateli sklízecích řezaček. Samojízdnou techniku tvoří především univerzální nosiče osazené cisternovými nástavbami různého objemu. Vybrané typy lze navíc agregovat s taženými cisternami.
Základní modely se dodávají s klasickým dvounápravovým podvozkem, který nabízí pohon všech kol a zpravidla také různé režimy řízení kol. Pro přejezdy mezi pozemky na delší vzdálenosti postačí řízení přední nápravy, při samotné aplikaci využijeme řízení všech kol s ohledem na dosažení minimálního poloměru otáčení. Důležité je rovněž minimální poškození porostů při otáčení nejen na souvratích. Při zpracování strniště současně s aplikací nebo přihnojování porostů v ranných fázích vývoje je výhodou režim psího kroku, kdy se stroj pohybuje směrem vpřed a v každé stopě se odvaluje pouze jedno kolo. Díky tomu se přenáší celková hmotnost samojízdné techniky v celé její šířce. Dosahujeme tak rovnoměrného utužení půdy, což má pozitivní vliv na rozvoj porostů nebo následné zpracování půdy a setí.
Výkonnost souvisí s parametry pohonných jednotek. Takřka výhradně šestiválcové motory modelů s klasickým dvounápravovým podvozkem mají obvykle výkon 294 – 331 kW (400 – 450 k). Na opačné straně stojí zástupci s výkonem motoru 404 – 478 kW (550 – 650 k), případně vyšším. Modely s klasickým třínápravovým podvozkem mají obvykle pohonné jednotky o výkonu převyšujícími 514 kW (700 k).
Samojízdná technika se dodává s různými nasávacími rameny. Ta se liší jak délkou, tak umístěním. Ramena můžeme rozdělit na pevná se standardním dosahem a hydraulicky polohovatelná s prodlouženým dosahem. Umístěna jsou zpravidla před kabinou nebo mezi kabinou a nástavbou, případně jsou bočně uložena. Součástí konstrukce samojízdného stroje je hydraulicky ovládaný tří- nebo čtyřbodový závěs pro agregaci příslušenství pro samotnou aplikaci. Závěs může být doplněn jedno- či dvoukolovým pomocným podvozkem.
Celý článek Ing. Filipa Javorka vychází v 11. čísle Farmáře.*





