Nejen krátké talířové brány

Podmítku a zpracování půdy před setím často zajišťují talířové brány. Nabídce dominují krátké talířové brány, které označujeme jako modely s individuálním uložením talířů. Talíře, které mohou být spojeny s rámem nářadí různým způsobem, se liší průměrem, počtem na jedné slupici, obvodem a rovněž tvarem. Klasické vyduté doplňují různé speciální tvary, zejména nožové talíře pro zpracování velkého množství posklizňových zbytků. Také existují talíře pro agresivní zpracování povrchu půdy.

Někteří výrobci mají ve svém programu klasické talířové brány, které jsou tvořeny zpravidla dvěma řadami talířových sekcí uspořádaných do tvaru písmene V. Výkonné modely se vyznačují uspořádáním ve tvaru X. Brány se rovněž liší průměrem talířů a jejich tvarem (s profilovaným nebo hladkým obvodem). Talířové brány nabízejí různé příslušenství, kam patří především zadní válce, technika s individuálním uložením talířů přidává přední smykovou lištu nebo nožový válec. Obecně se výše popisovaná technika nabízí pro malá hospodářství i velké zemědělské podniky.

Talíře a jejich uložení

Při pohledu na nářadí s individuálním uložením talířů můžeme konstatovat, že každá slupice je osazena jedním nebo dvěma talíři různého průměru. Většina výrobců sází na spojení slupice s rámem prostřednictvím šroubových spojů, které jsou doplněné o pryžové tlumicí prvky. Jejich význam spočívá v odpružení talířů, které má funkci jištění při nárazu na překážku, umožňuje kopírování povrchu pozemku a dále vytváří vibrace, které napomáhají zpracování půdy, drobení hrud a zapravení posklizňových zbytků. Někteří výrobci používají slupice vyrobené z pružného materiálu, které svým tvarem a funkcí připomínají listové pružiny, podobné slupicím u radličkového nářadí. Někteří výrobci mají ve svém programu obě výše uvedené možnosti, a zatímco systém s pryžovými elementy používají pro talíře o průměru 520 či 560 mm, pružné slupice osazují talíři, jejichž průměr činí 610 mm.

Agregace talířového nářadí

Základní modely agregujeme do zadního tříbodového závěsu, a to jak v pevném, tak hydraulicky sklopném provedení. Součástí konstrukce je zadní válec, který se podobně jako v případě polonesených a tažených modelů nabízí v různých počtech, průměrech, uspořádání nebo materiálech, z nichž je vyroben. Rovněž můžeme tyto válce doplnit zpravidla jednou nebo dvěma řadami prutových zavlačovačů. Prutové sekce představují součást konstrukce některých talířových bran, ale nachází se mezi oběma řadami talířů. Mají za úkol usměrnit tok půdy spolu s posklizňovými zbytky a umožnit jejich zapravení druhou řadou talířů. Někteří výrobci montují pružné prsty mezi druhou řadu talířů a zadní válec. Jejich úkolem je rovněž usměrňování směsi půdy a posklizňových zbytků tak, aby došlo následně k rovnoměrnému rozvrstvení a utužení zadnímu válci. Další možností jsou modely s tažnou ojí, bez ohledu na způsob připojení k tažnému prostředku. Tažná oj je zpravidla opatřena závěsem do spodních ramen hydrauliky nebo využívá tažné oko. Řada uživatelů preferuje zavěšení prostřednictvím kulového čepu, zpravidla s průměrem 80 mm. Trendem posledních let je doplnění talířového nářadí s tažnou ojí předními kopírovacími a opěrnými koly, která napomáhají dodržovat nastavenou pracovní hloubku.

Celý článek Ing. Filipa Javorka vychází v říjnovém Farmáři.*