Soukromě hospodařící zemědělec Jiří Doubek pochází ze zahradnické rodiny. Sám se také vyučil zahradníkem, ale zemědělství mu učarovalo více. A tak hned po vyučení v roce 1994 se rozhodl hospodařit. Základem bylo 13 ha zemědělské půdy, kterou rodina získala zpět v rámci restitucí.
Horažďovice jsou starobylé město ležící na levém břehu řeky Otavy mezi Strakonicemi a Klatovy v nadmořské výšce 427 m. Pozemky Jiřího Doubka se rozprostírají v bezprostředním okolí města. Také objekt, ve kterém si povídáme o tom, jak Jiří Doubek začínal, jak se mu dnes vede a kde se také nacházejí dva kravíny, ve kterých přezimuje skot, leží víceméně na okraji města. Lze tak říci, že Jiří Doubek hospodaří v Horažďovicích.
Ze školní lavice na pole
Psal se rok 1994, Jiří Doubek ukončil zahradnickou školu a stál před rozhodnutím, čím se bude živit. Přestože se rodiče věnují zahradnictví, on se na tuto cestu nedal. Rozhodl se pro cestu hospodáře. Základem se mu stalo třináct hektarů zemědělské půdy, kterou po prarodičích dostala rodina v restituci zpět. Od ostatních restituentů odkoupil dva objekty bývalého kravína a vydal se na cestu soukromého zemědělce. Začít bez úvěru nešlo, a tak se zadlužil třemi miliony korun a nakoupil starší techniku a zaplnil kravíny mléčným skotem.
„Veškeré činnosti jsem v začátcích zajišťoval starší sedmdesátdvojkou zetorem, stodvacetjedničkou Crystalem a dvěma škodovkami 180,“ vzpomíná Jiří Doubek a pokračuje: „K traktorům jsem pořídil starší pluh, šestimetrový secí stroj, obraceč a shrnovač píce atd. Na novou techniku nebyly peníze, jiná byla tehdy i situace na trhu. Začátky byly těžké, technika nebyla spolehlivá, neustále se něco rozbíjelo, v pokladně nebyl dostatek volných prostředků, třeba na nákup kvalitních hnojiv.“ Ekonomicky zlomový byl rok 2005, kdy Jiří Doubek doplatil úvěr a restituentům zemědělské stavby.
Celý článek vychází v regionální příloze týdeníku Zemědělec z Plzeňského kraje.
