Soukromě hospodařící rolník Milan Brůha obhospodařuje svoje pozemky v okolí obce Přečaply nedaleko Chomutova. Úrodu na svých polích dlouhá léta sklízel starými sklízecími mlátičkami, pocházejícími z bývalé NDR. Přestože patří mezi zemědělce s menší výměrou, čas věnovaný údržbě a opravám těchto strojů se stal časem již neúnosným, a tak nastal čas na koupi nové sklizňové techniky.
Hodně práce, málo muziky
Samostatnou kapitolou byla vždy sklizeň. „Začínal jsem sklízet s E512. I při malé výměře ale časem přestala stačit, a tak jsem koupil ještě jednu a sklízeli jsme dvěma stroji. Když odešel kombajnér, nezbývalo, než je prodat. Místo nich jsem pořídil jednu E517. Když sekala, tak jsem s ní byl spokojen, jenže takových bezproblémových dní moc nebylo. Asi tak jeden během žní,“ usmívá se Milan Brůha: „Většinou se spravovalo, když pak byla technika konečně připravená, nebylo zase vhodné počasí. Navíc se zákonitě porouchala buď odpoledne nebo o víkendu. Žně tak byly převážně otázkou silných nervů,“ vzpomíná dnes již spokojený hospodář. Tato sklízecí mlátička pracovala na statku Brůhových pět let. „Vždycky to byla nějaká maličkost, nikdy jsem nemusel řešit velkou poruchu,“ přiznává, ale jak se říká, stokrát nic umořilo i osla. Majiteli došla trpělivost a rozhodl se koupit nový stroj. První myšlenkou bylo pořídit si společnou sklízecí mlátičku s kolegou, také soukromě hospodařícím zemědělcem. Tato myšlenka posléze padla a zůstala pouze otázka, jakou značku a jakou velikost mlátičky zvolit.
Celý článek vyjde v 12. čísle časopisu Farmář.
