Původně se radličkové nářadí používalo především pro provádění podmítky jako základního a mělkého zpracování půdy. Často také podmítka nahrazovala jiný druh základního zpracování půdy, a to orbu. Šlo tak o mělké nebo také bezorebné zpracování půdy. Postupem času se však ukázalo, že s ohledem na půdní a klimatické podmínky je nutné a z dlouhodobého hlediska žádoucí zpracovávat půdu v různých hloubkách.
Konstrukce radličkového nářadí se tak u většiny výrobců změnila na konstrukci kypřičů pro zpracování půdy v různých hloubkách a s různou intenzitou. Z tohoto pohledu se změnila rovněž konstrukce slupic, které se přizpůsobily práci v hloubkách nad 200 až 300 mm. Radličkové nářadí se postupně rozšířilo o nabídku různých půdních pěchů a válců. Konstrukce těchto strojů v neposlední řadě klade důraz také na systémy nastavení pracovní hloubky a zvýšení trakčních schopností traktorů prostřednictvím tzv. trakčních posilovačů.
Radličkové nářadí umožňuje provádět s jedním typem techniky jak mělké, tak středně hluboké a hluboké zpracování půdy, včetně zapravení a promíchání posklizňových zbytků a statkových hnojiv. V závislosti na pracovním záběru se setkáme s nářadím neseným, polo-neseným a závěsným, kdy mezi závěsné modely řadíme také různé druhy nosičů pracovních sekcí, v našem případě radličkového nářadí. Samozřejmě, že s ohledem na zvyšující se pracovní hloubku při zachování pojezdových rychlostí 8 až 12 km/hod a více, se zvyšují nároky na tažnou sílu. Vývoj nářadí pro zpracování půdy jde tak ruku v ruce s vývojem kolových a pásových traktorů a různých polních tahačů, které se dnes nabízejí s výkonem atakujícím hranici 514 kW (700 k).*
Ing. Filip Javorek
Celý článek vyjde ve Farmáři č. 7.
