Doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D. je pracovníkem Technické fakulty České zemědělské univerzity v Praze, kde působí od roku 2001 na Katedře zemědělských strojů, nejprve jako odborný asistent, od roku 2013 pak jako docent v oboru Technika a mechanizace zemědělství. Odborně je zaměřen na problematiku technologie zpracování půdy a strojů pro sklizeň semenných plodin. Současně se také věnuje problematice tekutinových mechanismů mobilních strojů. Za dobu působení na TF vychoval a připravil pro praxi, jako vedoucí diplomových prací, řadu absolventů v oboru Zemědělská technika. Kromě působení na ČZU má za sebou i řadu výukových pobytů na univerzitách v zahraničí.
Rozmetadla minerálních hnojiv mají za sebou dlouhý vývoj. Kdy se objevily první stroje a jak tehdy vypadaly?
Kolébkou rozmetadel minerálních hnojiv je Anglie, kde se v důsledku průmyslové revoluce již v první polovině 19. století začala používat mechanizace i v oblasti zemědělské výroby. První rozmetadlo minerálních hnojiv bylo podle dochovaných záznamů použito v praxi v roce 1850. Velký rozmach zaznamenalo použití minerálních hnojiv a strojů na jejich aplikaci po publikování spisu Justuse von Liebiga (1803-1873) „Teorie využití živin rostlinami“. Prvními typy rozmetadel byla rozmetadla s vyhrnovacím válečkovým aplikačním mechanismem, u nichž byl pracovní záběr totožný se šířkou stroje. Později, především z důvodu zavedení granulovaných hnojiv se začalo s širším využitím rozmetadel s odstředivým pracovním mechanismem. Nejprve se vyráběla rozmetadla jednokotoučová a později přišla na řadu i rozmetadla dvoukotoučová. Jako poslední v řadě se objevila konstrukce pneumatických rozmetadel, která využívají k aplikaci hnojiv proudu vzduchu.*
Celý rozhovor najdete v listopadovém Farmáři.
