Výkony pohonných jednotek zemědělských traktorů stále rostou. Nominální výkon u některých z modelů již překročil hranici 441 kW (600 k) a s navýšením se blíží hranici 514 kW (700 k). S tím se samozřejmě mění konstrukce pohonných jednotek. Kromě obvyklých šestiválcových agregátů se setkáme v řadě modelů se sedmiválcovými až dvanáctiválcovými pohonnými jednotkami.
Nutno říci, že výše uvedené hodnoty se týkají kolových a pásových kloubových trakčních prostředků či pásových modelů klasické koncepce, avšak ani kolové traktory z pohledu výkonových možností pohonných jednotek nezahálejí. S navýšením výkonu překračují hranici 294 kW (400 k). Nesmíme zapomínat ani na systémové nosiče, které zasahují svým výkonem do kategorie výkonných kloubových polních tahačů v oblasti 367 kW (500 k). Výkonový potenciál z pohledu pohonných jednotek stále roste, a tak je nutné zajistit přenos výkonu na podložku, zejména při provádění náročných tahových operací, kam jednoznačně zahrnujeme zpracování půdy. Nářadí pro zpracování půdy se dodává nejen v záběrech 6 až 8 m, ale také se záběrem nad 10 m. Setkáme se s intenzivními kypřiči o záběru nad 6 m, které umožňují zpracování půdy v hloubkách nad 250 mm nebo dlátovými pluhy. A právě zde se uplatňují modely s výkonem nad 330 kW (450 k). Při zpracování půdy je také třeba dosahovat vyšších pojezdových rychlostí, tedy 10 až 12 km/h a zde opět potřebujeme dostatečnou zálohu výkonu včetně jeho přenosu na podložku.*
Ing. Filip Javorek
Celý článek vychází v březnovém Farmáři.
