Když se Ing. Matouš Šubik v patnácti letech rozhodoval, co chce v životě dělat, bylo zemědělství jasná volba. Žil na vesnici a jeho rodiče pracovali v zemědělství. Jako student střední zemědělské školy v rámci praxe začínal jako kombajnér na mlátičce SK 4 a poté pět sezón postupoval až k mlátičce E 516. Také při studiu na technické fakultě tehdejší Vysoké školy zemědělské v Praze každé prázdniny jezdil se sklízecí mlátičkou. Od roku 1993 prodává zemědělskou techniku.
Věnujete se prodeji a servisu sklízecích mlátiček již dlouhá léta. Můžete stručně popsat, jakým vývojem za tu dobu sklízecí mlátičky prošly?
Základní princip tangenciální mlátičky se od té doby nezměnil. Samozřejmě došlo k velkému pokroku v oblasti výkonu, kvality práce a spolehlivosti.
Jak byste charakterizoval současný stav z pohledu různých systémů výmlatu? Lze říci, že je určitý systém oblíbenější než jiný? Můžete porovnat jednotlivé systémy a zmínit jejich přednosti a nedostatky?
Klasický, tedy tangenciální výmlat, stále převažuje u malých a středně velkých mlátiček. Je to systém, který prošel dlouhým vývojem a je tedy dobře zvládnutý. Je také univerzální a spolehlivý. Při tomto způsobu výmlatu však dochází k většímu poškození zrna. U větších mlátiček však začíná převažovat axiální způsob výmlatu. Jeho hlavní předností je velký výkon a menší poškození zrna. Nevýhodou je větší energetická náročnost. Zemědělci požadují vysokou produktivitu práce, na sklizeň je málo času, a tak vysoký výkon tohoto způsobu mlácení začíná dobývat pozice i v kategorii menších mlátiček.*
Celý rozhovor vychází v červnovém Farmáři.
