Filtrovat

ARCHIV RUBRIKY:

Hruška Jiří

10.12.2012 | 07:35

Hospodářství tak akorát pro jednoho

Soukromě hospodařící zemědělec Jiří Doubek pochází ze zahradnické rodiny. Sám se také vyučil zahradníkem, ale zemědělství mu učarovalo více. A tak hned po vyučení v roce 1994 se rozhodl hospodařit. Základem bylo 13 ha zemědělské půdy, kterou rodina získala zpět v rámci restitucí. Horažďovice jsou starobylé město ležící na levém břehu řeky Otavy mezi Strakonicemi a Klatovy v nadmořské výšce 427 m. Pozemky Jiřího Doubka se rozprostírají v bezprostředním okolí města. Také objekt, ve kterém si povídáme o tom, jak Jiří Doubek začínal, jak se mu dnes vede a kde se také nacházejí dva kravíny, ve kterých přezimuje skot, leží víceméně na okraji města. Lze tak říci, že Jiří Doubek hospodaří v Horažďovicích. Ze školní lavice na pole Psal se rok 1994, Jiří Doubek ukončil zahradnickou školu a stál před rozhodnutím, čím se bude živit. Přestože se rodiče věnují zahradnictví, on se na tuto cestu nedal. Rozhodl se pro cestu hospodáře. Základem se mu stalo třináct hektarů zemědělské půdy, kterou po prarodičích dostala rodina v restituci zpět. Od ostatních restituentů odkoupil dva objekty bývalého kravína a vydal se na cestu soukromého zemědělce. Začít bez úvěru nešlo, a tak se zadlužil třemi miliony korun a nakoupil starší techniku a zaplnil kravíny mléčným skotem. „Veškeré činnosti jsem v začátcích zajišťoval starší sedmdesátdvojkou zetorem, stodvacetjedničkou Crystalem a dvěma škodovkami 180,“ vzpomíná Jiří Doubek a pokračuje: „K traktorům jsem pořídil starší pluh, šestimetrový secí stroj, obraceč a shrnovač píce atd. Na novou techniku nebyly peníze, jiná byla tehdy i situace na trhu. Začátky byly těžké, technika nebyla spolehlivá, neustále se něco rozbíjelo, v pokladně nebyl dostatek volných prostředků, třeba na nákup kvalitních hnojiv.“ Ekonomicky zlomový byl rok 2005, kdy Jiří Doubek doplatil úvěr a restituentům zemědělské stavby. Celý článek vychází v regionální příloze týdeníku Zemědělec z Plzeňského kraje.
Kategorie: 
07.12.2012 | 06:51

Proříznout, uložit, hlavně nemíchat

Hrádků je v naší republice několik. Ten náš leží nedaleko Znojma, téměř u rakousko-českých hranic. Sídlí zde společnost Agrospol Hrádek, spol. s r. o., zemědělský podnik, který se zabývá intenzivně rostlinnou výrobou a pastevním chovem dobytka. Tradiční zpracování půdy s orbou nyní střídá bezorebný systém, který vyžaduje nejen nové stroje na zpracování půdy, ale také nový secí stroj. Pečlivá volba Se změnou technologie zpracování půdy, kdy podstatná část rostlinných zbytků zůstává na povrchu půdy, bylo jasné, že bude třeba zvolit i vhodnější techniku pro setí. Proto vedení podniku již od jara zvažovalo, kterou značkou nahradí stávající Accord. Ten by totiž do mulče nezasel. Diskový secí stroj John Deere to umí, sám by ale osít veškerou plochu v potřebném termínu nezvládl. Na podzim roku 2012 proběhly v podniku zkoušky dvou adeptů renomovaných výrobců. Každý secí stroj zasel přes sto hektarů. Zkoušek se měl zúčastnit i Great Plains Spartan 607, ale byl v té době na ukázkách na Slovensku a v Hrádku nemohli čekat. Oba adepti odvedli svou práci dobře, ale v jedné činnosti nevyhovovaly konkrétním požadavkům Agrospolu. Aktivní nářadí připravilo pro setí nadýchanou peřinku, do které potom secí botky zasely, ale to v Agrospolu od nového secího stroje nechtějí. „Spartan půdu nepromíchává a nekypří, pouze ji prořízne včetně všech rostlinných zbytků, semeno zapraví a zahrne. A to je přesně to, co od secího stroje potřebujeme. Více se dočtete v časopisu Farmář.
Kategorie: 
18.11.2012 | 10:07

Piletice místem setkání

Společnost Agrotech HK, oficiální prodejce společnosti P&L, spol. s r. o. pro Královéhradecký kraj, uspořádala v listopadu setkání s obchodními partnery, zákazníky a všemi přáteli. Při té příležitosti připravila ve svém středisku v Pileticích u Hradce Králové přehlídku prodávané zemědělské techniky. Na venkovní ploše byly vystaveny téměř dvě desítky strojů. Svého zástupce tu měly značky Fendt, Agrio Křemže, Maschio, Köckerling, Bergmann, Wienhoff, Kinze či Elho. Konec roku se stává již tradičně setkáním prodejců a jejich zákazníků. Obě strany mají po sezóně čas si posedět a v klidu probrat jak věci pracovní, tak i osobní. O tom, jak tuto akci připravil jsme si povídali s jednatelem společnosti Agrotech HK Miloslavem Zobinou. „Dnešní akce je především poděkováním zákazníkům za úspěšnou spolupráci v letošním roce. Společně tady posedíme a popovídáme si u dobrého jídla a pití. Připravili jsme také malou výstavku zemědělské techniky s tím, že pokud bude mít někdo zájem, může si jí vlastnoručně vyzkoušet,“ vysvětluje Miloslav Zobina a pokračuje: „Co se týče vystavené techniky, převažují stroje na zpracování půdy a setí, které tvoří základ naší nabídky. Protože neprodáváme traktory, pozvali jsme také firmu Agromex, prodejce strojů Fendt, se kterou úzce spolupracujeme a jejíž traktory využíváme při našich polních dnech.“ Tolik tedy k důvodům, proč Agromex toto setkání připravil. Konec roku je ale též časem bilancování a tak jsme se zeptali, jaký byl letošní rok z hlediska prodejů. „Začátek roku byl takový rozpačitý, ale konec roku nám to vynahradil, takže celkově hodnotím uplynulý rok kladně. Ve struktuře prodaných strojů se projevil současný trend hlubšího zpracování půdy nad 20 cm. Tomu odpovídala i poptávka, včetně zájmu o hloubkové kypřiče. V letošním roce se tedy prodávaly kypřiče i kombinátory. Naší specialitou je technika Köckerling a z ní bych jmenoval stroje Vector, které zpracovávají půdu od klasické podmítky až do 35 cm. Dobře se také prodávají modely Allrounder, které docilují velkých výkonů při rozumné spotřebě nafty, či radličkové modely Trio s malou potřebou tahové síly. Velmi žádané jsou v poslední době také hloubkové kypřiče značky Maschio, používané nejen na souvratě a cesty, ale už i na plošné podrývání,“ zakončil náš rozhovor Miloslav Zobina. Celý článek vychází v lednovém čísle časopisu Farmář.
Kategorie: 
10.11.2012 | 10:59

Cílevědomá práce přináší výsledky

Zemědělská farma rodiny Linhartových v Hatích na Berounsku oslaví příští rok dvacet let. Zemědělství mají všichni v rodině v krvi. Prarodiče byli sedláci a než jim vzali komunisté půdu, obhospodařovali 30 ha. Otec Vladimír chodil od mládí na zemědělské brigády a po vyučení v zemědělské výrobě i pracoval. Jeho syn v rodinném statku vyrostl. V roce 1960 zabralo JZD pozemky Linhartových a postavilo na nich čtyřřadý kravín a kanceláře. Přibližně o deset let později převzal areál střediska Lochovice státní statek a vybudoval v něm ještě dvě odchovny jalovic. Od roku 1974 byl v tomto středisku jako opravář zemědělských strojů zaměstnán i Vladimír Linhart starší. Po revoluci pak uplatnil na rodinné pozemky nárok. Problém byl, že na nich stál zmíněný areál státního statku. Po počátečním optimismu, kdy vše vypadalo přímo idylicky zjistil, že s převodem veškerých staveb, které stály na jeho pozemcích bude ještě problém. Netrvalo dlouho a setkal se dokonce s nátlakem a snahou odradit ho od dalšího hospodaření. S bývalým střediskem státního statku měl „někdo nahoře“ své plány a do těch se Vladimír Linhart nehodil. To ale „ti dotyční“ nevěděli, že s novým hospodářem nehnou a že nátlaku nepodlehne. „Byly to nervy. Půl roku to trvalo, ze mě ke konci chodily už jen montérky,“ vzpomíná otec Vladimír. Nicméně vytrval, spor vyhrál, a tak dnes může říct: „Ráno 17. března 1993 jsme začali farmařit a farmaříme dodnes.“ Celý článek vychází v časopisu Farmář.
Kategorie: 
07.11.2012 | 10:41

Důvěru získala finská technika

Soukromě hospodařící rolník Milan Brůha obhospodařuje svoje pozemky v okolí obce Přečaply nedaleko Chomutova. Úrodu na svých polích dlouhá léta sklízel starými sklízecími mlátičkami, pocházejícími z bývalé NDR. Přestože patří mezi zemědělce s menší výměrou, čas věnovaný údržbě a opravám těchto strojů se stal časem již neúnosným, a tak nastal čas na koupi nové sklizňové techniky. Hodně práce, málo muziky Samostatnou kapitolou byla vždy sklizeň. „Začínal jsem sklízet s E512. I při malé výměře ale časem přestala stačit, a tak jsem koupil ještě jednu a sklízeli jsme dvěma stroji. Když odešel kombajnér, nezbývalo, než je prodat. Místo nich jsem pořídil jednu E517. Když sekala, tak jsem s ní byl spokojen, jenže takových bezproblémových dní moc nebylo. Asi tak jeden během žní,“ usmívá se Milan Brůha: „Většinou se spravovalo, když pak byla technika konečně připravená, nebylo zase vhodné počasí. Navíc se zákonitě porouchala buď odpoledne nebo o víkendu. Žně tak byly převážně otázkou silných nervů,“ vzpomíná dnes již spokojený hospodář. Tato sklízecí mlátička pracovala na statku Brůhových pět let. „Vždycky to byla nějaká maličkost, nikdy jsem nemusel řešit velkou poruchu,“ přiznává, ale jak se říká, stokrát nic umořilo i osla. Majiteli došla trpělivost a rozhodl se koupit nový stroj. První myšlenkou bylo pořídit si společnou sklízecí mlátičku s kolegou, také soukromě hospodařícím zemědělcem. Tato myšlenka posléze padla a zůstala pouze otázka, jakou značku a jakou velikost mlátičky zvolit. Celý článek vyjde v 12. čísle časopisu Farmář.
Kategorie: 
01.11.2012 | 07:02

Páté zastavení v Pardubicích

Podzim a pardubické závodiště? Ano. Jednou? Ne, dvakrát. Poprvé na Velkou pardubickou s krásnými plnokrevníky, podruhé na stejnou tribunu, tentokrát však s plnokrevníky, které senem nenakrmíte. Dáte-li jim však naftu a dnes již také AdBlue, předvedou vám také co umí. Zkrátka pardubický hipodrom je místem setkání síly a výkonu. Již popáté se letos na pardubickém závodišti konala Velká pardubická Agrotec, akce pořádaná pro všechny příznivce, partnery a zákazníky společnosti Agrotec, a. s. Pro stovky návštěvníků byl připraven bohatý program. Předvádění techniky pořadatel zahájil přehlídkou veteránů, krásných starých strojů, jejichž pracovní dny již byly dávno sečteny, jež ale vzbuzují u mnoha pamětníků nostalgické vzpomínky a na jejichž neopakovatelných tvarech se zalíbením spočinulo i nejedno oko mladých návštěvníků. Z těchto strojů totiž dýchá na všechny strany řemeslná zručnost našich předků. S klapajícím motorem předjel traktor Svoboda 12 z roku 1932. V té době se zemědělec musel smířit s jednoválcovým motorem a kočárovou nápravou. To poválečný traktor Škoda 30 měl již koní 30, pětistupňovou převodovku a odpruženou kabinu. Velmi populární byla ve své době řada traktorů Zetor 25 s dvouválcovým motorem a šestistupňovou převodovkou. Skokem z padesátých do šedesátých let byl příjezd Zetoru 50 super a Zetoru 3011. Českou hegemonii nakonec porušil jeden krásný starý Ford, jen tak nalehko, bez kabiny, zato se 45 koňskými silami pod kapotou. Opusťme ale snění, návštěvníci se přišli podívat především na nejmodernější techniku. A té bylo na závodišti opravdu velké množství. Článek vyjde v časopisu Farmář.
Kategorie: 
1 … 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 … 124

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down