Zemědělská farma rodiny Linhartových v Hatích na Berounsku oslaví příští rok dvacet let. Zemědělství mají všichni v rodině v krvi. Prarodiče byli sedláci a než jim vzali komunisté půdu, obhospodařovali 30 ha. Otec Vladimír chodil od mládí na zemědělské brigády a po vyučení v zemědělské výrobě i pracoval. Jeho syn v rodinném statku vyrostl.
V roce 1960 zabralo JZD pozemky Linhartových a postavilo na nich čtyřřadý kravín a kanceláře. Přibližně o deset let později převzal areál střediska Lochovice státní statek a vybudoval v něm ještě dvě odchovny jalovic. Od roku 1974 byl v tomto středisku jako opravář zemědělských strojů zaměstnán i Vladimír Linhart starší. Po revoluci pak uplatnil na rodinné pozemky nárok. Problém byl, že na nich stál zmíněný areál státního statku. Po počátečním optimismu, kdy vše vypadalo přímo idylicky zjistil, že s převodem veškerých staveb, které stály na jeho pozemcích bude ještě problém. Netrvalo dlouho a setkal se dokonce s nátlakem a snahou odradit ho od dalšího hospodaření. S bývalým střediskem státního statku měl „někdo nahoře“ své plány a do těch se Vladimír Linhart nehodil. To ale „ti dotyční“ nevěděli, že s novým hospodářem nehnou a že nátlaku nepodlehne. „Byly to nervy. Půl roku to trvalo, ze mě ke konci chodily už jen montérky,“ vzpomíná otec Vladimír. Nicméně vytrval, spor vyhrál, a tak dnes může říct: „Ráno 17. března 1993 jsme začali farmařit a farmaříme dodnes.“
Celý článek vychází v časopisu Farmář.
