V posledních letech došlo k významnému rozvoji v oblasti motorů zemědělské techniky. Tento fakt lze pozorovat například na stále vyšších výkonech, kterých motory dosahují, na lepším využití paliva zejména díky stále propracovanějšímu systému vstřikování, na aplikaci elektronických systémů, jež mají za úkol šetřit palivo i na řešení otázky snižování množství emisí.
K výraznému rozvoji v oblasti emisí motorů došlo díky zavádění emisních limitů, které omezují množství vypouštěných škodlivin ve spalinách do ovzduší s cílem zachovat kvalitu ovzduší i pro další generace. Pro tento účel byly postupně zavedeny emisní normy, které stanovují maximální množství vypouštěných škodlivých látek do ovzduší v g/kWh. Mezi nejznámější limity pro pracovní stroje, jako jsou traktory, samojízdné stroje a další, patří Evropské limity STAGE I – IV, které byly vyhlášeny v roce 1997 a následně postupně zaváděny až do roku 2014, kdy začala platit poslední emisní norma STAGE IV. Dalším používaným normativem jsou normy EURO, jež začaly platit v roce 1992 jako EURO 1 a skončily v roce 2014 zatím poslední normou EURO 6. Normy Euro jsou však určeny pro silniční vozidla a metodika jejich měření je zcela odlišná. Posledním a nejrozšířenějším používaným normativem jsou Americké normy Tier, jež začaly platit v roce 1996 jako Tier I a jejichž poslední modifikací je Tier 4B (Tier 4 Final). Lze říci, že Tier 4B je mimosilniční variantou emisního limitu EURO 6. Hlavním cílem těchto norem je snížení oxidů dusíku NOx a pevných částic PM, jež vznikají při spalování. Mezi další škodlivé prvky, které jsou emisními normami upravovány, patří oxid uhličitý CO, nespálené uhlovodíky HC a u posledních norem také emise vypouštěného amoniaku NH3.*
Celý článek Ing. Lukáše Renčína a doc. Ing. Jiřího Čupery, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně si přečtete v listopadovém Farmáři.
