Hloubkové kypření namísto těžkých závaží

V praxi často dochází k tomu, že vrchní vrstva půdy na poli zachytí srážkovou vlhkost, čímž se zvýší její hmotnost. Působí pak jako závaží, které tlačí na vrstvy spodní, jimž zabraňuje v pohybu nahoru, jakmile do nich vnikne radlička.

Výsledkem je zachování zhutnělých vrstev se současným vysokým tahovým odporem nářadí. Traktor spotřebuje velké množství paliva (nadměrné zatížení motoru při práci může napovědět o nesprávně probíhající operaci) a ve zhutnění na pozemku může dojít ještě ke zhoršení. Řešením je využití vhodných typů pracovních orgánů s dostatečným zdvihem křídel, případně snížení pracovní hloubky.

Hloubkové kypření v horizontu do 300 mm také může představovat vhodnou první operaci na obtížně zpracovatelných pozemcích (nebo jejich částech), kde z důvodu vysokého tahového odporu nebylo možné provést orbu. Tato operace pak může následovat, probíhá výrazně snadněji, takže není třeba použitý traktor nadměrně dotěžovat přídavným závažím a samozřejmě i prokluz kol je výrazně snížený. Působení soupravy traktoru s pluhem na půdu je výrazně šetrnější.

Zhutnělé vrstvy se v rámci jednoho pozemku nemusí vyskytovat souvisle, tedy v konstantní hloubce. Pro zjištění jejich přesného výskytu existuje zařízení, měřící utužení půdy za jízdy po poli. Záznamy zjištěných výsledků jsou poté využitelné pro lokálně variabilní hloubkové kypření půdy, realizované softwarově na podobném principu, jako například variabilní výsev.

Některé typy automatických navigačních systémů GPS umí zpracovávat aplikační mapy variabilního dávkování, tedy v tomto případě „podrývací“ mapy.