V zemědělství je vždy celá řada proměnných, které je třeba aktuálně zohledňovat. Při sklizni pícnin patří do této skupiny výnos píce, vzdálenost z pole na silážní žlab či členitost terénu, z pohledu technického pak průchodnost hmoty u používané řezačky a kapacita ložné plochy odvozních souprav. Podle situace je pak zapotřebí rozdílný počet odvozních souprav. Pokud nemá opakovaně docházet k nežádoucím prostojům sklízecí řezačky, představuje sklizeň objemných pícnin výzvu pro dopravní řetězce.
V oblasti sklizně pícnin jednofázový systém sklizně nad tím dvou- či vícefázovým v naší praxi jednoznačně vítězí. U dvoufázové sklizně končí cesta prvního článku dopravy na kraji pole, kde sklízenou píci vykládá. Materiál je pak prostřednictvím překládací stanice nebo čelního kolového nakladače přeložen na velkoobjemové návěsy, tažené většinou automobilovými tahači. Ty se pohybují po polní cestě anebo po silnici a na pole nezajíždějí. Tento postup je k půdě šetrnější, i když v místě překládky píce může vykazovat vyšší intenzitu poježděnosti pozemku od traktorů.
Překládací stanice s pohonem od traktoru jsou schopné výkonné překládky řezanky od řezačky či píce ze senážních vozů na odvozní soupravy. Tato operace vyžaduje přítomnost separátního traktoru, ovšem dovoluje fungování vzájemně oddělené silniční přepravy od dopravy sklízené hmoty po poli.*
Více informací v týdeníku Zemědělec č.29/2024.
