Jedním z hlavních předpokladů pro zavádění půdoochranných opatření, udržitelného využívání půdy a efektivního řízení vstupů, je posílení znalostní základny o specifických charakteristikách stanovišť s vysokým prostorovým rozlišením a adekvátními zásahy do těchto vlastností.
Získávat informace o pozemcích můžeme z několika zdrojů. Ideální jsou víceletá data, ale ne vždy se daří takové informace získat, navíc v odpovídající kvalitě.
Výnosový potenciál
Od počátku zavádění technologií precizního zemědělství stála v popředí výnosová data a mapy, získané ze sklízecích mlátiček. Výnosová data do sebe jednak integrují veškeré zásahy a události během uplynulého roku, jednak potom zpětně poskytují informace o variabilitě pozemků. V tomto ohledu je výnosová variabilita často považována za závislou proměnnou, která je odezvou na úroveň a intenzitu vstupů. Současně výnosová data představují vstupní informaci pro rozhodovací procesy. Absence informací o prostorovém uspořádání výnosu znamená, že pozemek je hodnocen jako celek bez možnosti kontroly vstupů na jednotlivých částech pozemku. Rovněž je znemožněna kontrola agrotechnických zásahů. Neznalost výnosové úrovně jednotlivých částí pozemků by byla zásadním nedostatkem při uplatňování variabilních zásahů. Přes výrazný technický pokrok v otázce měření výnosu se stále setkáváme s řadou nedostatků. Kromě technického vybavení je to například prostá absence výnosoměrů u některých ze souběžně pracujících mlátiček. Přesto jsou data z mlátičky základním prostředkem pro hodnocení výsledků. Ne vždy je však možné výnosová data využít. Pro případ, kdy není k dispozici záznam výnosu, lze do určité míry vycházet z mapy výnosového potenciálu. S ohledem na skutečnost, že znalost variability produkčních zón je nezbytná k uplatnění principů precizního zemědělství, mapy výnosového potenciálu, které vychází z hodnocení dlouhodobé řady satelitních snímků pořízených v předem daných termínech stupně vegetace, představují alternativu.
Úroveň variability výnosového potenciálu je v současné době považována za primární faktor ovlivňující ekonomická hlediska ve vztahu k variabilnímu provedení agrotechnických opatření včetně variabilní změny výsevku, hnojení, ochrany, počtu jedinců na jednotku plochy, ale i ve vztahu k cílené variabilitě struktury porostu.
Pokud pro jednotlivé půdní bloky vyjádříme úroveň variability na základě variačního koeficientu, dojdeme k závěru, že s velikostí pozemku zmíněná variabilita narůstá a přibývá počet jednotlivých zón výnosového potenciálu. Tato skutečnost podtrhuje oprávněnost variabilních vstupů a potenciál pro efektivní hospodaření.*
Více v článku doc. Ing. Milana Kroulíka, Ph.D., z ČZU Praha.
