Jak předcházet zhutnění půdy

Zemědělská výroba je úzce spjatá s využitím mechanizace, u níž zaznamenáváme nepřetržitý trend ve zvyšování výkonů motorů a též pracovních záběrů. To s sebou přináší i zvyšování hmotnosti strojů a také potenciální riziko zhutnění půdy se všemi jeho negativními aspekty.

Problematice zhutnění půdy byl věnován seminář na akci Naše pole, která proběhla ve druhém červnovém týdnu v Nabočanech. Seminář nebyl jen teoretický, ale byl doplněn o praktické ukázky, demonstrující jak se zvýšené utužení půdy projeví na jejích fyzikálních vlastnostech. Připravili jej pracovníci KZS TF ČZU v Praze pod vedením doc. Milana Kroulíka, který návštěvníkům k prezentovaným ukázkám poskytnul i odborný komentář.

A co mohli návštěvníci vidět? Například půdní profily, z nichž bylo jasně patrné, jak rozdílné je vsakování vody na různě utužené půdě, která byla před výsevem jen mělce zpracována. Jedna část pozemku byla totiž přejezdy zatížena v běžném rozsahu, druhá část byla pro účely pokusu pomocí nadbytečných přejezdů významně zhutněna.

Co přináší nadměrné zhutnění půdy

V půdních profilech bylo dobře vidět, že vsakování vody (prezentované pomocí obarvené kapaliny) bylo vyšší v kořenové zóně rostlin kukuřice, kde kořeny dokázaly utuženou půdu částečně narušit. Zřetelně bylo znát i do jaké hloubky byl minimalizační technologií půdní profil kypřen (zhruba 12 cm). Hezkou ukázku nabídlo i srovnání kořenového systému dvou rostlin. Ta rostoucí v půdě méně zhutnělé měla bohatší kořenový systém pronikající především vertikálně do větší hloubky a ta rostoucí na půdě zhutnělé měla kořenů méně a orientovaných spíše vodorovně (sledovaly utuženou vrstvu půdy). Co to v praxi znamená, je zřejmé. Jde zejména o vitalitu rostlin v případě sucha, kdy ty s mělce uloženými kořeny nemohou tomuto extrému počasí dobře vzdorovat, a samozřejmě více kořenů znamená i větší schopnost v příjmu živin a tedy možnost vyššího výnosu i na místech s nižším výnosovým potenciálem.

Velmi názorná byla též ukázka vsakovacích schopností různě zhutnělé půdy při jejím řízeném zavlažování. Pomocí dvou trysek byla prováděna simulace deště a voda, která dopadla na půdu, byla z povrchové části potrubím odváděna do dvou kbelíků. Přestože tento pokus byl několikrát opakován, vždy došlo k tomu, že do kbelíku vedoucího z více zhutnělé půdy začala voda téci dříve, protože její vsakovací schopnosti byly stlačením půdních agregátů a vytěsněním vzduchu více ovlivněny.

Preventivní opatření

Technogenní zhutnění půd nejde při použití současné techniky zcela eliminovat, je však možné jej významně omezit, a této problematice byla věnována další část semináře. Tak jako se říká, že nejmenší spotřebu má motor, který se netočí, tak nejnižší utužení půdy probíhá tam, kde se po ní nejezdí. Proto mají velký význam navigační systémy, které omezují počet neproduktivních jízd, případně i systémy CTF, jenž využívají jednotných jízdních stop. Zatímco při zpracování půdy a setí jezdí technika většinou podle navigací a při ošetřování plodin v průběhu vegetace se využívá kolejových meziřádků, problém se zbytečným utužením půdy nastává často až při sklizni, kdy odvozní prostředky jezdívají po poli nepříliš organizovaně. A při této činnosti je i velký prostor ke zlepšení.

Ale vyšší ochrana půdy není jen v organizaci jízd. Další možností je známé snižování měrného tlaku působícího na půdu s využitím nízkotlakých pneumatik, které mají větší kontaktní plochu, nebo pásových či polopásových jednotek. A i tyto systémy byly představeny.

Určitě zajímavá byla ukázka měření tlaku působícího v jednotlivých místech otisku pneumatiky pomocí plantografu, což je elektronické zařízení bodově snímající tlak působící na plochu, který je následně vyhodnocen a převáděn na obrazovku počítače. V Nabočanech byl plantograf umístěn pod přední pneumatikou traktoru John Deere 8R 410, který byl vybaven továrním systémem centrálního huštění pneumatik, a návštěvníci si na obrazovce mohli ověřit, jak se rozložení hmotnosti mění při změně taku vzduchu z 250 na 80 kPa.

Celý článek najdete v týdeníku Zemědělec.*