V posledních několika letech jsme svědky automatizace všeho kolem nás a zemědělství nevyjímaje. Relativně dlouho se mluvilo o autonomních systémech, sem tam se po poli prohnal nějaký prototyp, ale „to“, co jezdilo na pozemcích společnosti Agra Řisuty s.r.o., má již k plně využitelnému polnímu robotu velmi blízko a firma Leading Farmers přijímá na rok 2024 první objednávky.
AgBot 5.115 T2 je plnohodnotný tahač s diesel – elektrickým pohonem a výkonem přes 150 koní. Má všechny funkční celky, které známe z konvenčních traktorů, jako je vývodový hřídel nebo přední i zadní tříbodový závěs. Spřažen tak může být s klasickými závěsnými stroji v adekvátním pracovním záběru, v tomto případě 3 m.
Pohonnou jednotkou je čtyřválcový motor Deutz se zdvihovým objemem 4,1 l, jmenovitým výkonem 156 koní a maximálním točivým momentem 610 Nm. Motor je kompatibilní s emisní normou stage V a pro úpravu výfukových plynů používá mimo jiné technologii selektivní katalytické redukce, a proto potřebuje AdBlue. Připravenou pro ni má nádrž na 30 litrů a nádrž na naftu pojme 350 l.
Výkon z dieselového motoru je generátorem přenesen na dva elektro motory, které pohánějí dvě pásové jednotky. Pojezdová rychlost lze plynule měnit, a to v rozmezí od 0 do 13,5 kilometru v hodině. Stroj je dále vybaven výkonnou hydraulikou čerpadlem o průtoku 85 litrů za minutu. K dispozici jsou také až 4 dvojčinné proporcionální ventily. Kapacita zadního tříbodového závěsu je 8 tun a vpředu robot uzvedne 3 tuny.
AgBot může mít jako volitelnou výbavu elektricky poháněný vývodový hřídel, což znamená že regulace otáček může být zcela nezávislá na otáčkách motoru a dále vysoko napěťovou zásuvku 700 V, takže agregované nářadí může být poháněno, a robot tak umí pracovat s jakýmkoliv dostupným nářadím.
I když je robotika stále tak trochu v legislativní „šedé zóně“ a na soukromém pozemku si stroj může vesele autonomně pracovat, jedno pravidlo je dané. Bezpečnost na prvním místě. Proto je AgBot vybaven celou řadou technologií a systémů, které zamezují potenciální kolizi s jakoukoliv překážkou.
Hlavní technologií, kterou stroj používá k tomu, aby „viděl“ své okolí, je jednak Lidar, jednak systém radarů a ultrazvukových senzorů. Vybaven je rovněž optickými kamerami, takže dozorující pracovník vidí na počítači oblast před robotem i za ním.
Lidar snímá okolí stroje v rozsahu 360°, nicméně i tak existují slepá místa. Je to dáno tím, že paprsky lidaru skenují prostor ve výseči 15° nahoru a 15° dolů. Tam, kde nevidí Lidar, může detekovat překážku jiná technologie, například radarový senzor. Dva takové senzory jsou umístěny na krajích nárazníku stroje, který se nachází vždy v přední části stroje ve smyslu směru jízdy. Na nárazníku jsou rovněž ultrazvuková čidla.
Když tedy robot detekuje překážku, v prvním momentu zpomalí svou jízdu a vyhodnocuje, zda je překážka stále v jeho blízkosti, případně je-li schopen kolem ní projet. Pokud vyhodnotí, že nebezpečí kolize přetrvává, zastaví se, vypíná motor a odesílá chybové hlášení.
Zda robot překážku “vidí“ či nikoliv, pozná i pozorovatel přímo na poli. Stroj má totiž v horní části LED diodový pásek, který svítí zeleně a barvu mění právě když „zpozoruje“ něco neobvyklého.
Z bezpečnostních systémů je robot vybaven i mechanickým senzorem, který je v již zmíněném nárazníku. Pokud do něčeho stroj nárazníkem narazí, zastaví se.*
