Samojízdné sklízecí řezačky představují základ dostupných technologií sklizně kukuřice na siláž. V některých zemích se stále využívají řezačky závěsné, evropským trhům dominují samojízdné modely. Vývojem a výrobou této sklizňové techniky se věnují zpravidla renomovaní a kapitálově silní výrobci. Každý z nich přistupuje k tématu sklízecích řezaček jiným způsobem. Někteří sází na jeden či několik málo modelů, jiní nabízí několik modelových řad, z nichž každá zahrnuje čtyřmi až sedm modelů.
Společným jmenovatelem vývoje a výroby samojízdných řezaček je neustálé zvyšování výkonu. Řada modelů se v dnešní době svým výkonem blíží hranici 735 kW (1000 k). Některé svým výkonem tento limit i přesahují. Mezi trendy dneška patří také konstrukce s polopásovým podvozkem. Pozornost konstruktérů směřuje rovněž do oblasti řezání a zpracování rostlinného materiálu, a to s ohledem na zvyšování homogenity řezanky a zvýšení efektivity drcení palic a zrna.*
Článek Ing. Filipa Javorka vychází v 12. čísle Farmáře.
