Precizní nebo také přesné zemědělství se prosazuje především v posledních desetiletích. Jeho prvky se postupně rozšiřují z kategorie strojů nejvyšších výkonových tříd do středně výkonné a kompaktní techniky. Dané poznatky pozorujeme především u tažných prostředků. Před 15 až 20 lety byly různé systémy navádění spojovány zejména s trakčními prostředky s výkonem nad 184 až 221 kW (250 až 300 k). Zejména v posledních 10 letech se začaly prosazovat také u traktorů s nominálním výkonem do 59 až 81 kW (80 až 110 k).
Jde jak o klasické modely kompaktní a farmářské kategorie, tak o traktory pro sady a vinice. Satelitní technologie, jak se mnohdy sofistikované prvky označují, nabízí jak jednotliví výrobci traktorů, mlátiček, řezaček nebo samojízdných postřikovačů, tak specializovaní dodavatelé. Obdobně hovoříme o závěsné technice a nářadí. V posledních letech již dokáže závěsná technika ovlivňovat jízdní režim tažného prostředku, což platí především pro lisy a senážní vozy.
Jde především o mlátičky a samojízdné řezačky. U mlátiček je klíčovým faktorem ekonomického provozu práce s minimálním překryvem pracovních záběrů. Samozřejmě, že současné moderní mlátičky nabízí volbu satelitního navádění – autopilotů, tedy systému, umožňujícího přesné navádění pracovního záběru mlátičky za jakéhokoli počasí, a to jak ve dne, tak v noci. Nicméně máme alternativu v podobě optického navádění sklízecího adaptéru, které rovněž eliminuje překrývání záběrů a snižování produktivity práce. Takové zařízení pracuje na principu sledování sklizené a nesklizené části pozemku, přičemž někteří dodavatelé jej nabízí jako polní skener. Zařízení může být jak součástí žacího válu, tak umístěné v přední části střechy kabiny. V případě senzorů, kterými jsou osazeny sklízecí adaptéry, se dané příslušenství montuje na levou nebo pravou stranu žacího ústrojí. Pro senzory umístěné na kabině existují následující možnosti. Systém umožňuje (v závislosti na nastavení) sledování pravého či levého okraje nesklizeného porostu nebo navádění podle trasy kolejových řádků. S optickými systémy se můžeme setkat rovněž u samojízdných sklízecích řezaček, především při sběru zavadlé hmoty z řádku. Technika pak snímá nejen směr řádku, ale také jeho tvar, díky čemuž opět umožňuje navádění sklízecí řezačky podle sklízeného řádku. Navíc se díky technologii snímání řádku přizpůsobuje pozice kol i nepravidelnému tvaru řádku.
Satelitní technologie spojené s tažnými prostředky se nepoužívají pouze za účelem udržování směru jízdy v přesných a velmi přesných trajektoriích, ale nabízí další funkce. Jejich využití je v současnosti spojeno především s ovládáním strojů a nářadí prostřednictvím sběrnice ISOBUS. Každý z renomovaných dodavatelů tažných prostředků nabízí své modely osazené různými displeji, které v případě ISOBUS ovládání zároveň plní roli ovládacího terminálu přípojné techniky nebo techniky nesené ve tříbodovém závěsu. Součástí příslušenství spojených s ISOBUS rozhraním je zásuvka pro připojení palubního počítače, přičemž stále více dodavatelů nabízí ISOBUS zásuvku nejen vzadu, ale také vpředu. Při agregaci do předního závěsu využijeme ovládání například pro zásobník osiva nebo hnojiva při zakládání porostů polních plodin. V nabídce jsou ovládací terminály (jako součást loketní opěrky) s úhlopříčkou do 12´´. S ohledem na možnosti displeje lze současně sledovat různé funkce, například navádění techniky, provozní ukazatele tažného prostředku a agregovaného nářadí či výstup z nainstalovaných kamer.
Více v článku Ing. Filipa Javorka v zářijovém Farmáři.*
