Zdroje lithiové solanky existují v různých formách, přičemž nejběžnějším a v současnosti využívaným zdrojem jsou kontinentální solanky. Tato ložiska zahrnují solná jezera a nacházejí se především v "lithiovém trojúhelníku" – pokrývajícím oblasti v Bolívii, Chile a Argentině.
Příkladem tohoto typu zdroje je Salar de Atacama v Chile, kde působí přední producenti lithia jako SQM a Albemarle. V poslední době se díky vývoji DLE dostává zvýšené pozornosti těžba lithia z geotermálních a ropných polí. Životaschopnost těžby lithia z těchto ložisek solanky závisí na několika faktorech. Zatímco koncentrace (nebo stupeň) lithia je klíčovým určujícím faktorem, nelze ignorovat proměnné, jako je obsah nečistot, pH a teplota.
Konvenční metoda extrakce lithia pomocí odpařovacích nádrží má přísnější požadavky na kvalitu solanky. Zaměřuje se na solanky s vysokou koncentrací lithia a s nízkým obsahem nečistot - jako jsou ty, které se nacházejí v Salar de Atacama v Chile a Silver Peak v Nevadě v USA. Technologie DLE však mohou být schopny rozšířit škálu životaschopných zdrojů solanky, což umožní extrakci lithia ze solanek nižší kvality a/nebo ze solanek s vyšším obsahem nečistot.
Aby se uvolnil potenciál lithiových solanek, provádí se rozsáhlý výzkum a testování technologií DLE. Rozmanitost zdrojů lithiové solanky vyžaduje vývoj přizpůsobených procesů spolu s rozsáhlým testováním, aby bylo možné určit nejslibnější a nejživotaschopnější investiční příležitosti.
Objevilo se šest různých metod DLE a jsou v různých fázích vývoje. Největší pozornosti se dostalo adsorpční DLE. Adsorpční DLE používá sorbenty na bázi hliníku k zachycení lithia a vodu k uvolnění lithných solí, typicky chloridu lithného. Tento proces je účinný u solanek s vysokou slaností, kde jsou ionty lithia slabě hydratované/stabilizované. Výsledkem je, že tyto ionty lithia ve spojení s odpovídajícími anionty, jako je chlorid, jsou selektivně transportovány do materiálu sorbentu. Když se sorbent nabitý lithiem promyje vodou, přebytek volných molekul vody se zpřístupní iontům lithia, což umožňuje iontům lithia silně hydratovat/stabilizovat v roztoku. To usnadňuje uvolňování solí lithia ze sorbentu, což vede k výrobě roztoků lithných solí. Tento proces vyžaduje velké množství vody. Aby se snížila celková spotřeba vody, často se používají techniky recyklace vody za cenu zvýšené spotřeby energie. Tato situace vytváří kompromis mezi spotřebou vody a energie.
Více informací v Mechanizaci zemědělství.*
