Svůj nový traktor přebírejte obezřetně. Předávací protokol má dva významy. Pro nového majitele, že dostal vše, co si objednal (a zaplatil), pro prodejce, že je tam vše a že jste si vše odzkoušeli. Že nefunguje ovládání např. agroháku? Bylo poškozeno neopatrným provozem nebo nefungovalo už při předání? Nejde ostřikovač - nešel nebo jste v něm nechali zmrznout vodu? Jakékoliv nejasnosti tohoto typu pomůže řešit podrobný předávací protokol.
V minulosti bylo třeba při přebírání traktoru dávat výrazně větší pozor. Nyní je trh „pročištěn“, většina dodavatelů je solidních – se zázemím, historií a referencemi. Ale je třeba si uvědomit, že v případě problému je důkazní břemeno na straně kupujícího – ten musí dokázat, že vadu nezpůsobil sám. Kupující je většinou i podnikatelem a není tedy chráněn zákony na ochranu spotřebitele. Co si dva podnikající subjekty (kupující – prodávající) ujednají, to je platné. Nejen prodejci, ale zvláště samotné stroje již jsou na takové technické úrovni, že se na ně můžeme spolehnout – samozřejmě to platí ještě více, pokud kupujeme zavedené stroje z vyšší „ligy“, u „no name“ strojů je nebezpečí většinou výrazně vyšší. Říká se též, že již není špatných strojů, jsou jen lepší a horší servisy.
Po uvedení stroje do provozu mohou někdy přicházet technické problémy, které majitel řeší reklamací u prodávajícího. Prodávající je povinen provádět na své náklady (resp. na náklady výrobce) záruční servis – po dobu, která byla dohodnuta v kupní smlouvě. Složitý právní výklad by se dal zjednodušeně shrnout do zásady: záruční oprava řeší vady vzniklé ve výrobě, které se projevily během užívání. Výše zmíněný motorek ostřikovače, je-li spálený, možná v něm opravdu zmrzla kapalina a nemusí se jednat o „vadu vzniklou při výrobě“. Je to jednoduchý příklad, který většinou seriózní prodávající neřeší na úkor zákazníka, ale stejný princip může být použit i při složitější závadě.
Zaplacením faktury náklady nekončí – je vhodné traktor pojistit. Nebo nepojistit a riskovat? Určitě pojistit! Každé pojištění něco stojí, ale je dobré mít pocit, že jsem udělal maximum možného. Pojištění automobilů je jednodušší, traktor by měl být pojištěn „3x“ - tedy pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení), havarijně (krytí rizik při přepravě po komunikacích) a strojně (krytí mechanických rizik při vykonávaní pracovní činnosti). Samozřejmě, že ne vše kryje pojištění – neopatrné nacouvání na oko přívěsu a zlomení ovladače čepu nevyřeší záruka, ani pojistka.
Je vhodné myslet i na další možná rizika a předcházet jim. Např. ohřívač motoru na 230 V. Jedná se o spotřebič a ten podléhá každoroční revizi – pamatujte na to.
Základem zvl. strojního pojištění je náhodnost – viz např. citace podmínek jedné z pojišťoven: „…nahodilou událostí je událost, která je možná a u které není jisté, zda v době trvání pojištění vůbec nastane“. Když např. v převodovce traktoru zarachotí, stroj se zastaví a není možné pracovat dále, jedná se obvykle o pojistnou událost. Když motor začne běžet těžko, přehřívá se až se zastaví úplně – již nejde o nahodilou událost, jste ve výlukách, které pojištění nekryje. Vždy si přečtěte pojistné podmínky – ano, je to malým písmem, je tam toho mnoho, většinou je to napsané právnickým jazykem, kterému málo rozumíme, pojišťovny však velmi dobře.
Celý článek Ing. Aloise Mitrengy najdete v Mechanizaci zemědělství 2/2025.*