15.11.2026 | 03:11
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Parafinická motorová nafta – HVO

Syntetická nafta připravená z olejů rostlinného a živočišného původu je jedním z paliv budoucnosti. Má označení HVO a řadu pozitivních vlastností. Pro zemědělce může být velmi zajímavým benefitem její oxidační stabilita, díky níž má toto palivo dlouhou dobu skladovatelnosti. A ta se hodí u techniky, které pracuje pouze v sezónním rytmu.

Hydrogenovaný rostlinný olej (HVO – hydrotreated vegetable oil) je směsí uhlovodíků získaných katalytickým hydrogenačním zpracováním rostlinných olejů, živočišných tuků nebo odpadních surovin z potravinářského průmyslu. Jako biosložka je alternativou k FAME (metylestery mastných kyselin) a pro jeho výrobu se používají tytéž suroviny, ale má daleko lepší palivářské a fyzikálně-chemické vlastnosti.

HVO má velmi dobré využití jako palivo pro vznětové motory díky své chemické podobnosti s fosilní naftou. Na rozdíl od FAME neobsahuje kyslík a má parafinickou strukturu, která zajišťuje vysokou stabilitu a výborné nízkoteplotní vlastnosti. Díky tomu lze HVO využívat jako čisté palivo HVO 100 nebo mísicí složku do motorové nafty v množství 30 % obj. až 35 % obj., aniž by to vyžadovalo speciální úpravy motorů nebo ovlivnilo jejich homologaci. Jediným omezením je spodní limit hustoty pro motorovou naftu, který je pro nafty pro mírné klima ve všech třídách 815 kg/m3.

Suroviny

Suroviny pro výrobu HVO mohou zahrnovat různé druhy olejů, jako jsou např. řepkový a slunečnicový olej, ale také živočišné tuky a především odpadní suroviny z potravinářského průmyslu (obr. 1). V současné době tvoří odpadní suroviny významný podíl blížící se 90 %. Důvodem je to, že rostou požadavky na úsporu emisí CO2 a využití HVO je jednou z možností, jak tyto požadavky splnit. Používané suroviny mohou být využity i pro výrobu FAME.

Výroba

Důležitou částí výroby je kromě odstranění volných mastných kyselin neutralizací a vysušení i odstranění fosfolipidů, látek obsahujících fosfor. Přítomnost fosforu je zcela nežádoucí, vzhledem k citlivosti používaných katalyzátorů.

Výroba probíhá reakcí s vodíkem při teplotách 300 °C až 400 °C za tlaku 50 až 100 barů. Za uvedených podmínek se surovina mění na uhlovodíky. Reakce probíhá za přítomnosti katalyzátorů na bázi kobaltu, niklu nebo molybdenu. V průběhu reakce se odštěpuje kyslík ve formě vody a oxidu uhličitého a do vytvářených molekul vstupuje vodík. Produkty těchto reakcí jsou parafinické uhlovodíky C15 až C18 a současně vzniká biopropan, který se odděluje a využívá například jako složka LPG.

Parafinické uhlovodíky mají lineární strukturu a jsou stejné jako ty, které lze najít jako složky běžné motorové nafty. Na rozdíl od FAME již neobsahují žádné esterové skupiny ani kyslík a mají vysoké cetanové číslo. Jejich hlavní nevýhodou je však velký sklon ke krystalizaci při nízkých teplotách, což je vlastnost nevhodná pro motorové nafty. Proto následuje proces nazývaný hydroizomerizace, kde se lineární (parafinické) uhlovodíky mění na rozvětvené, které mají naopak výborné nízkoteplotní vlastnosti. Proces opět probíhá za vysoké teploty za přítomnosti vodíku na katalyzátoru, tentokrát na bázi platiny nebo palladia.

Výsledkem kombinace obou procesů je stabilní palivo s vysokým cetanovým číslem, velkou stabilitou, velmi dobrými palivářskými i nízkoteplotními vlastnostmi.

Složení HVO

HVO se skládá z parafinických a izoparafinických uhlovodíků, obsahuje uhlovodíkové řetězce s počtem uhlíků 15 až 18. Produkt má minimální podíl aromatických uhlovodíků, což zajišťuje příznivé emisní charakteristiky. Výsledkem využití hydrorafinace je i velmi nízký obsah síry, což opět přispívá k minimalizaci emisí škodlivin ze spalování a nižšímu vlivu na životní prostředí. Vysoké cetanové číslo zajišťuje efektivní zapalování paliva ve spalovací komoře a podporuje plynulý chod motoru, sníženou hlučnost, prodlužuje životnost filtrů pevných částic a zajišťuje velmi dobrou startovatelnost za nízkých teplot. Svými vlastnostmi se parafinická motorová nafta blíží vlastnostem paliv vyrobených Fischerovou-Tropschovou syntézou.

Díky svým vlastnostem a složení je HVO atraktivní pro použití jako čisté palivo nebo jako příměs v motorové naftě v libovolných koncentracích, pouze s omezením spodního limitu hustoty.

Normované parametry HVO

Kvalita HVO je v Evropě stanovena normou EN 15940, která je v České republice přijata jako ČSN EN 15940. Tato norma stanovuje specifikace a minimální požadavky na syntetická a parafinická paliva, včetně HVO, aby byla zajištěna jejich vhodnost pro použití v moderních vznětových motorech a jejich kompatibilita s emisními standardy.

Norma ČSN EN 15940 stanovuje různé kvalitativní parametry pro HVO, které jsou rozděleny do dvou tříd – třída A a třída B. Tyto třídy se liší požadavky na některé vlastnosti paliva, což umožňuje jejich použití v různých provozních podmínkách. Třída A má přísnější specifikace v oblastech, jako je cetanové číslo a hustota, což z ní činí vhodnou volbu pro aplikace, které vyžadují vyšší kvalitu paliva a lepší spalovací vlastnosti. Třída B má mírnější požadavky a je určena pro situace, kde nejsou kladeny tak vysoké nároky na výkon paliva. V ČR se nepoužívá.

Celý článek Vladimíra Třebického najdete v časopise Mechanizace zemědělství 11/2026.

Lahvičky s možnými surovinami pro výrobu HVO
Příklad surovin pro výrobu HVO

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2026 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down
Přehled ochrany osobních údajů

Tento web používá soubory cookie, abychom vám mohli poskytnout tu nejlepší možnou uživatelskou zkušenost. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání vás, když se vrátíte na naši webovou stránku, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webu jsou pro vás nejzajímavější a nejužitečnější.