Zakládání porostů bez orby a využití tradičních postupů zpracování a přípravy půdy se v našich podmínkách začalo masivněji rozvíjet od počátku devadesátých let dvacátého století. V souvislosti s tím se setkáme s několika rozdílnými přístupy, které jsou ovlivněny půdními a klimatickými podmínkami daného regionu, strukturou pěstovaných plodin a také přístupem a filozofií konkrétního výrobce techniky pro zpracování půdy a setí.
V podstatě máme k dispozici tři možnosti. První představuje setí bez jakéhokoli zpracování půdy, tedy setí přímo do strniště. Druhou možností je využití mělkého zpracování půdy, kdy zpracování půdy a předseťovou přípravu nahrazuje podmítka, přičemž se tato podmítka provádí zpravidla jednou nebo dvakrát. Třetí možnost počítá s využitím různých typů intenzivních kypřičů, tedy radličkových, diskových nebo kombinovaných, s nimiž zpracováváme půdní profil v hloubkách odpovídajících orbě, avšak bez obracení. Podle druhu nářadí na povrchu zůstává různé množství posklizňových zbytků.
V případě, že zvolíme některou z variant se zpracováním půdy v různých hloubkách a s různou intenzitou, máme prakticky dvě možnosti. V prvním případě zpracováváme a připravujeme půdu oddělené od setí a setí provádíme jako operaci následnou. Druhou možností je spojení těchto operací do jedné, kdy je nářadí pro zpracování či přípravu půdy kombinováno se secím strojem různé konstrukce. V praxi se hojně využívají secí kombinace spojující přípravu seťového lože se setím, a to jak v neseném, tak závěsném provedení. V takovém případě dominuje secí technika s diskovými secími botkami nebo radličkovými s takovou konstrukcí, která umožňuje práci s dostatečným výkonem bez ucpávání rostlinnými zbytky, a to s ohledem na stav pozemku – částečně zpracovaného či nezpracovaného.*
Ing. Filip Javorek
Spolupracovník redakce
Celý článek vychází v 1. čísle časopisu Farmář.
