Použití kypřiče patří k nejstarším a nejznámějším opatřením v oblasti základního zpracování půdy. Zajišťuje zkypření půdy, ovšem bez jejího přesného a stejnoměrného obrácení. Nabídka těchto strojů na našem trhu je velmi široká. Zároveň s tím roste zájem i o těžké kypřiče a to hned z několika důvodů.
Těžký kypřič sice neprovádí řízené a přesné obrácení půdy, zato však intenzivnější kypření a mísení. Rostlinné zbytky jsou zapracovány do povrchové vrstvy půdy, která je biologicky aktivní. To podporuje jejich rychlý a úplný rozklad.
Je-li pozemek pokrytý silnou vrstvou slámy, tak díky velkému množství půdy v pohybu může být homogenně promísena a nikoli uložena na dno brázdy, kde vytváří izolační „koberec“. Větší počet úzkých radliček naruší půdu a působením kypřiče tak nevznikají výrazné zóny utužení na hranicích zpracování půdy (utužené podorničí od kol traktoru).
Rostoucí výkony motorů u kolových i pásových traktorů podporují rozšiřování kypřičů. Jejich specifická energetická náročnost v přepočtu na jeden metr záběru je nižší, než u radličného pluhu.
I přes veškeré rozšíření bezorebného systému je třeba zmínit i přednosti, které plynou z konvenčního zpracování orné půdy s využitím radličného pluhu.
Orbou do dostatečné hloubky dochází k efektivnímu mechanickému hubení plevele, dále lze počítat s rychlejším prohříváním a lepším provzdušnění půdy díky drobení orebními tělesy (je-li orba prováděna za optimálních vláhových podmínek). Tím, že se umožní přístup kyslíku do půdy, podpoří se humifikace a působení mikroorganismů v půdě. Ale také podmáčenou půdu je možné pluhem zpracovat, když už žádný jiný stroj si v poli neporadí.*
Více informací v Zemědělci č. 38.
