Po sklizni hlavní plodiny nastává čas pro doplnění živin do půdy, které odčerpala předchozí plodina. I při této činnosti je třeba dbát na ochranu zdrojů a životního prostředí jako takového, současně je však nutné zvyšovat výnosy a rentabilitu hospodaření tak, abychom dosáhli konkurenceschopnosti na otevřeném evropském trhu. Současný stav konstrukčních řešení aplikační techniky ukazuje cestu, jak dosáhnout zmíněné rentability na straně jedné a eliminovat negativní dopady na životní prostředí plynoucí z používání průmyslově vyráběných hnojiv a pesticidů na straně druhé. Při každé činnosti musíme mít stále na paměti axiomy trvale udržitelného rozvoje.
V současné době dochází po sklizni obilnin především k aplikaci organických tekutých hnojiv, a to kejdy (v omezeném množství i močůvky) a v posledních letech pak vedlejších produktů z výroby bioplynu. Digestát, separát i fugát o sušině vyšší než 2 % jsou vhodnými prostředky pro udržení půdní úrodnosti a pro zabezpečení výživy rostlin. Tekutá hnojiva pak doplňují hnojiva pevná – statkový hnůj, minerální hnojiva, popřípadě vápenec.
Tekutá hnojiva
Obsah živin a kvalita kejdy záleží na tom, od kterých hospodářských zvířat pochází. Zda jde o kejdu od prasat, skotu či drůbeže. Kejda obecně je směsí tuhých a kapalných výkalů zvířat, zbytků krmiva a technologické vody. Obsah sušiny kejdy se udává v rozsahu 3 až 18 %. Kvalitní kejda je srovnatelná s ostatními statkovými hnojivy, obohacuje se o organické látky a snadno přijatelné živiny. Její složení závisí na druhu hospodářských zvířat, krmení, množství vypité vody, způsobu odklizu a skladování. Nejvíce je však ovlivněno množstvím technologické a jiné vody, jejíž obsah by neměl překročit 20 % vyprodukované neředěné kejdy. Pokud se tedy s kejdou správně zachází, jde o plnohodnotné hnojivo. Použití i dávkování digestátu jako hnojiva se do značné míry podobá použití a dávkování kejdy, samozřejmě vždy s přihlédnutím k obsahu živin, zejména dusíku a potřebám pěstovaných rostlin.*
Celý článek doc. Ing. Jiřího Maška, Ph.D., vychází v 8. čísle Farmáře.
