Sběrací senážní vozy se masivně prosazují v našem zemědělství od druhé poloviny devadesátých let dvacátého století jako alternativa ke sklízecím řezačkám při sklizni zejména zavadlé hmoty trav a jetelovin. V průběhu let se požadavky na tuto sklízecí techniku měnily, modely s těžkým spirálovým vkládacím rotorem se postupně staly standardem co se používaného vkládacího a řezacího systému týká. Stejně tak se postupně stalo nedílnou součástí individuální pružinové jištění řezacích nožů, které nahradilo u některých modelů skupinové jištění.
K projektům, které se na trhu příliš neprosadily, patří například různě hydraulicky jištěné senážní sběrací vozy. Naopak v jiných případech se nabídka rozšířila, zatímco v devadesátých letech jsme se setkávali s řezacími vozy s kapacitou při tzv. středním stlačení na úrovni do 50 m3, nyní právě u této kategorie nalezneme hrabicové vkládací ústrojí.
V současné době trh preferuje modely s kapacitou nad 50 m3, řada vozů se nabízí s objemem na úrovni 70 až 80 m3 a objem při středním stlačení u nejvýkonnějších typů atakuje hranici 100 m3. Zpočátku jsme se setkávali s výhradně uzavřeným typem ložného prostoru, kdy stropní část byla tvořena napnutými lany a usměrňovací clonou v přední části. Později byly tyto modely doplněny provedeními se stropními profily a v současné době se dodává řada vozů v tzv. víceúčelovém provedení s otevřenou stropní částí. Podíváme-li se na současný stav v nasazení této techniky, můžeme konstatovat, že řada farem a podniků se vrátila k využívání výkonných sklízecích řezaček, a podniky a farmy, které využívají senážní vozy, volí modely se spirálovým rotorem. Stále častěji se také setkáváme právě s víceúčelovými modely.*
Ing. Filip Javorek
spolupracovník redakce
Celý článek vychází v únorovém Farmáři.