Zakládání porostů polních plodin má mnoho podob. Základní odlišnosti nalezneme především z pohledu přípravy seťového lože. Mezi progresivní technologie patří různé způsoby setí přímo do strniště předplodiny. Dané možnosti se týkají všech běžně pěstovaných plodin, od obilnin sklízených na zrno až po porosty silážní kukuřice.
Pěstovaným plodinám odpovídají meziřádkové vzdálenosti, na něž secí stroje osivo vysévají. Provádějí se i různé provozní pokusy, při nichž se zakládají typicky úzkořádkové plodiny systémem setí plodin širokořádkových.
Zvolíme-li některý ze způsobů zakládání porostů přímo do strniště, máme k dispozici různé varianty secích strojů. Můžeme využívat některý z modelů, výrobci označovaný jako univerzální, nebo můžeme zvolit stroj konstruovaný na setí do nezpracované půdy. Danou techniku můžeme rozdělit na zástupce pracující s oddělenými sekcemi přípravy půdy následovanými secími botkami nebo modely, jejichž botky umožňují jak přípravu seťového lože, tak vlastní ukládání osiva.
Kombinace pracovních orgánů
V těchto případech si pod pojmem kombinované pracovní orgány představujeme různé možnosti zpracování půdy a následného setí. Obvykle jde o kombinaci radličkových sekcí pro kypření půdy, na které navazují různé typy radličkových secích botek. Druhou možností je využití radličkových sekcí pro kypření půdy, po nichž zajistí setí klasické dvoukotoučové secí botky. Při popisu této techniky dodejme, že pracujeme obvykle s pneumatickými typy secích strojů.
Nabídka kotoučových botek
Výrobci techniky určené pro setí přímo do strniště nezapomínají ani na vývoj a výrobu modelů s kotoučovými secími bokami. Z hlediska distribuce osiva pracujeme jak s mechanickými, tak pneumatickými zástupci v neseném nebo taženém provedení, přičemž dané modely se liší především z pohledu samotných botek. Obvykle máme následující možnosti. První představují klasické diskové botky, které známe také z konstrukce ostatních zástupců secí techniky, a to včetně té klasické. V takovém případě předchází těmto botkám profilovaný kotouč, který se označuje jako koltr. Jeho úkolem je rozřezávání povrchu, zpracování případných posklizňových zbytků a příprava v předem nastavené hloubce poměrně úzkého seťového lože, do něhož výše uvedené secí botky ukládají osivo.
Druhou možnost, s níž se potkáváme, představuje využití jednokotoučových secích botek, které mohou do určité míry připomínat pracovní orgány některých typů talířového nářadí. Disk s profilovaným obvodem tvoří jeden funkční celek spolu se semenovodem, jehož součástí je zpravidla ocelová stěrka, která těsně doléhá k boční ploše disku a zajišťuje jeho čištění během provozu. Tyto secí stroje mohou být rovněž doplněny diskovými botkami k ukládání minerálních hnojiv. Jejich součástí může být talířové nebo radličkové nářadí pro kypření a zpracování půdy.
Radličkové modely
Jde o takové zástupce secí techniky, jejichž radličkové secí botky zvládají narušení strniště a následně umožňují ukládání osiva do takto minimálně zpracované půdy. Jsou to obvykle tažené secí stroje, které se liší jak umístěním sekce s radličkovými botkami, tak jejich provedením. Základem konstrukce těchto secích strojů je obvykle transportní podvozek, který v řadě případů plní roli podvozku pracovního. Do výbavy často patří opět pneumatikové pěchy.
Více v článku Ing. Filipa Javorka v časopisu Farmář.
