Za hlavní rizika pro půdu a její kvalitu jsou považovány: eroze, úbytek organické hmoty, omezení biologické aktivity půdy a nežádoucí zhutňování. Půda je složitý systém vzájemně propojených organických i anorganických činitelů tvořících spolu živý organismus. Půda je skutečně živá a rozhodujícím faktorem úspěchu hospodaření na ní je, stejně jako u živých organismů, její zdraví.
Cílem moderních systémů a postupů zpracování půdy i zakládání porostů je zvýšit úroveň péče o půdní prostředí a zlepšit podmínky pro tvorbu výnosu plodin, omezit nežádoucí poškozování půdní struktury, eliminovat či alespoň omezit erozi půdy i kontaminaci podzemní a povrchové vody snadno pohyblivými formami živin. Tyto i další přínosy jsou očekávány od ochranného zpracování půdy. Kromě snahy o zlepšování péče o půdu a porosty plodin je významnou motivací zvýšeného zájmu o ochranné technologie úsilí o snižování nákladů na zpracování půdy. Vzhledem k vysoké energetické náročnosti konvenčního zpracování půdy s orbou mohou zjednodušené postupy zpracování půdy přispět ke snížení nákladů na jednotku produkce, jestliže při jejich uplatňování nedojde k výraznějšímu snížení výnosů plodin. Na druhou stranu i konvenční technologie zpracování půdy založená na orbě může mít půdoochranný charakter. Vždy záleží na lokální situaci, neboť některé stanovištní podmínky nemusí být pro využití minimalizačních technologií vhodné a orba je tak jediným správným řešením pro zachování zdravé půdy. Dnes už otázka: „Orat, či neorat?“ nikoho nepřivede k bouřlivé diskusi, jak tomu bývalo v na přelomu 80. a 90. let. Otázkou dnes zůstává výběr té nejvhodnější technologie s ohledem na uchování optimálního stavu půdy.*
Článek doc. Ing. Jiřího Maška, Ph.D., si přečtete v únorovém Farmáři.