Sklízecí mlátičky Gleaner nejsou v Evropě příliš známé, vyrábí je koncern Agco ve městě Hesston, státě Kansas v USA a distribuují se hlavně na severoamerickém kontinentu. V letošním roce si značka Gleaner připomíná své sté výročí, na které se v následujících řádcích zaměříme trochu podrobněji a tyto stroje si více představíme.
V roce 1923 postavili bratři Baldwinové první sklízecí mlátičku Gleaner s vlastním pohonem, jednalo se o stroj postavený na traktoru Fordson. V jeho konstrukci se poprvé objevilo i několik průlomových inovací, především v žací liště byl instalován průběžný šnek namísto plátnových dopravníků, k mlácení byl použit mlatkový buben oproti v té době běžně používaným bubnům hřebovým a karosérie byla vyrobena z pozinkovaného plechu bez lakování. To se na další léta stalo standardem i pro další modely a přispívalo k větší odolnosti techniky. Prvních samojízdných mlátiček bylo vyrobeno okolo stovky kusů.
Závěsné modely
V dalším období probíhala produkce závěsných mlátiček různých velikostí, už v roce 1929 představil Gleaner závěsný typ určený pro sklizeň kukuřice. Na rozdíl od dnešních technologií, kdy se odtrhávají pouze palice, prostupoval okolo bubnu veškerý rostlinný materiál. Další zajímavostí byla možnost odpojení kukuřičného adaptéru a stejně jako u dnešních strojů, jeho záměna za standardní adaptér ke sklizni obilí. Tento model ale předběhl svoji dobu, protože ještě nebylo k dispozici dostatečné vybavení k dosoušení zrna kukuřice.
V dalším období přišla krize, která se nevyhnula ani Gleaneru a firma se dostala do úpadku. Až nové korporaci s názvem Gleaner Harvester Corporation se podařilo v roce 1934 obnovit produkci.
Samojízdné modely
V poválečném období začal vývoj techniky sklizně obilnin nabírat nový směr, na který reagoval Gleaner vývojem samojízdných mlátiček a už v roce 1951 byly na trh uvedeny nové typy A s vytřásadly nebo R s radiální separací. V konstrukčním uspořádání mlátiček Gleaner bylo vždy pracoviště řidiče, zásobník a motor umístěny za sebou v centrální pozici. Mláticí buben se nacházel v šikmé komoře hned za adaptérem, mláticí koš byl uzavřený a tak veškerý vymlácený materiál postupoval po vynášecím dopravníku na vytřásadlo, kde teprve došlo k odloučení jemného omlatu. Sítová skříň byla vybavena dvojicí ventilátorů.
Další specialitou, která se následně stala standardem, byla „kamenná vrata“, jenž se otevřela při případném vniknutí kamene a zabránilo se tak poškození mláticího mechanismu.
Allis-Chalmers
V roce 1955 byl Gleaner odkoupen společností Allis-Chalmers a mlátičky Gleaner tak ve výrobním programu nahradily její vlastní úspěšné modely řady All-Crop. S rostoucími požadavky na výkonnost a kapacity vznikaly v šedesátých létech nové řady F a G, hydrostatické řízení se stalo standardem a poprvé byl pro Gleaner k dispozici i dieselový motor.
Největší změna přišla v roce 1972 s uvedením modelu L, vybaveného již průchozím mláticím košem, jedním ventilátorem s dvouproudovým výstupem vzduchu a navíc to byl první stroj s elektrohydraulickým ovládáním.
Celý článek Davida Jandy najdete v Mechanizaci zemědělství 4/2023.*
