Od 80. let minulého století pozorujeme razantní růst teplot vzduchu na našem území. V posledních letech se tento trend ještě více zintenzivnil a rok 2018 byl nejteplejším za dobu měření, když předčil další extrémně horké roky 2014 a 2015.
Poslední teplotně podprůměrný byl rok 1996. Obecně můžeme konstatovat, že roční průměry se v letech 2014 až 2018 pohybovaly téměř o dva stupně výše (9,2 °C), než je průměr období 1961 až 1990 (pro ČR = 7,5 °C). Pokud se k takovým rokům přidají nižší srážky (všechny zmíněné roky) a ještě k tomu s nepříznivým rozdělením, vyskytne se sucho. V České republice průměrně chybí za posledních 4,5 roku 400 mm srážek.
Vyšší teploty podporují intenzivnější výpar, a tak nastane období, které tvrdě postihuje nás všechny, zvláště pak ty, kteří pracují v přírodě. Za posledních pět let evidujeme asi jedenáct dílčích epizod sucha nebo také můžeme říci, že jedno, pětileté. Ať se již sucho vyskytne v kterémkoliv ročním období, má pro zemědělství i krajinu velmi negativní dopad. Sucho v zimě znamená nedostatečnou sněhovou pokrývku a nebezpečí vymrzání. Na konci zimy nemá co odtávat a půdní profil se nedoplňuje vodou. Samostatnou kapitolou jsou pak mělké podzemní vody, které se z většiny dosycují právě v zimních měsících. A tato situace v posledních letech nenastává. Zimních srážek bylo málo, a pokud přišly, tak většinou ve formě deště na úkor sněžení. Sucho na jaře je klíčové nejen pro první seč trvalých travních porostů (dále jen TTP), ale především pro jarní plodiny s mělčím kořenovým systémem. Ani ozim výraznější jarní epizodě sucha neodolá. Zvláště na lehčí půdě. Letní sucho postihuje například kukuřici, TTP, cukrovku, brambory ale i jablka či révu vinnou. A podzimní sucho? Všichni si umíme představit, co se stane, když zasejeme ozimy a nepřijde dlouho déšť. Navíc je sucho stresor, který často doprovází a stimuluje jiné škodlivé faktory. Příkladem může být výskyt kůrovce. Vždy u nás byl a bude. Proč tedy došlo ke kalamitnímu přemnožení? Suché období oslabilo často monokulturní smrkové porosty a ty se prostě kůrovci nedovedou ubránit, zvlášť když se výrazně zkrátilo období vegetačního klidu. Je to o klimatu, a ten se mění. A momentálně rychleji než jsme předpokládali. Tristní stav českých lesů a smršť suchých let měla podle našich prvních prognóz uveřejňovaných kolem roku 2000 přijít spíše mezi lety 2030 až 2040. Možná je dobře, že se dopady projevily už nyní, protože střednědobé či dlouhodobé varování podle naší zkušenosti stejně nemá smysl. Dokud si na tu „horkou plotnu“ nesáhneme, jsou účinky varování většinou nulové. Až dramatické dopady vyvolají adekvátní reakci. Roky 2015 a 2018 lze považovat za jasnou ukázku toho, s čím se můžeme v budoucnu setkávat čím dál častěji.*
Článek prof. Ing. Zdeňka Žaluda, Ph.D. a kolektivu vychází v příloze Farmáře č. 10.
