
Tuzemská legislativa ve většině případů zakazuje aplikace pesticidů pomocí letecké techniky v Česku. Toto nařízení mělo v minulosti své opodstatnění, neboť postřiky z letadel často zasahovaly i okolní plochy. Docházelo tak k úletům chemikálií mimo cílové porosty, kontaminaci vody, poškození necílových organismů a ohrožení lidského zdraví. Dnes je však situace jiná. Moderní drony umožňují přesné a cílené zásahy s minimálním dopadem na okolí, přesto jsou nadále posuzovány stejně jako letadla nebo helikoptéry.

Zákon č. 326/2004 Sb. sice stanovuje řadu výjimek, u kterých je letecká aplikace pesticidů možná, pojí se s tím však množství administrativních náležitostí a také dlouhý schvalovací proces. Žádost je nutné podat minimálně 10 dní předem, příslušné úřady pak mají na její vyřízení zpravidla dalších 5 dnů. U polí se přitom jedná o značně dlouhou dobu, za kterou se konkrétní problém může výrazně zhoršit. Na co by tedy v první fázi stačila cílená aplikace látky dronem, je po více než 2 týdnech často nutný plošnější postřik.

Dron se přitom při postřiku může řídit přesnou aplikační mapou, která vychází z dat o stavu porostu a výnosovém potenciálu jednotlivých částí pole. Díky tomu může zasáhnout bodově pouze v místech, kde je to skutečně potřeba. Tato spotová aplikace výrazně snižuje spotřebu přípravků, klidně i o 70 procent, čímž šetří přírodu i náklady. Zároveň není nutné, aby na pole vjížděla těžká technika. To eliminuje produkci emisí, poškození porostu i zhutňování půdy, které má negativní dopad na její úrodnost a schopnost zadržovat vodu.

Podle strategie Evropské unie „Farm To Fork“ by se měla spotřeba chemie na hubení škůdců, chorob, nebo plevelů snížit do roku 2030 v členských zemích na polovinu. Zákaz letecké aplikace pesticidů však v praxi znamená, že i při využití moderních postřikovačů s cíleným dávkováním dochází k pojezdu po celém poli, zatímco drony by umožnily zásah jen v ohniscích problémů bez utužení půdy a poškození plodiny aplikační technikou.*
Více informací v Mechanizaci zemědělství.