Ing. Antonínu Klabalovi je 59 let. Po absolvování Provozně ekonomické fakulty VŠZ Brno - později Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity, nastoupil do JZD Kroměříž. Ač vystudovaný ekonom, pracoval téměř 10 let jako vedoucí střediska rostlinné výroby na farmě v Postoupkách. Posledních 15 let pracuje jako ředitel strojírenského podniku MGM, a. s. Holešov, který se mimo jiné zabývá i výrobou návěsných a nesených postřikovačů.
Jak dlouho se věnujete problematice postřikovačů a jejich výrobě a prodeji?
S postřikovači jsem se poprvé setkal hned po svém nástupu do JZD Kroměříž. Tehdy to byly samozřejmě stroje poplatné své době - staré Slezy a Kertitoxy. Kolem roku 1985 jsme dostali na středisko nový samojízdný postřikovač RP 6 - tedy stroj na podvozku Zetor, vyráběný v tehdejším Agropodniku Gotwaldov. O něco později pak tažený postřikovač Hardi. Stroje měly nádrže o objemu 2000 l a ramena s pracovním záběrem 18 m, ale byly pro nás na svou dobu velmi moderní. S vlastní výrobou postřikovačů jsem se detailně seznámil po nástupu do MGM na podzim roku 1999. V té době se už v MGM vyráběly postřikovače čtyři roky. V době mého nástupu se vyráběla druhá generace postřikovačů s nádržemi převážně o objemu 2000 až 2500 l a rameny o šířce 18 až 24 m. V současné době již vyrábíme pátou generaci postřikovačů a jejich kvalita se s těmi z počátků výroby nedá vůbec srovnat.*
Celý rozhovor vychází v časopisu Farmář.
