Moderní zemědělství si nelze představit bez fungování dopravy. Zemědělské produkty se musí dopravovat z pole, zatímco celá řada dalších materiálů zpět na pole. Mechanizační prostředky pro provádění dopravy mezitím prošly vývojem, takže mají nejenom větší kapacitu, ale také lepší technickou úroveň a možnosti širšího a flexibilnějšího využití.
Nejvyšší náročností na objem přepravované hmoty z pole na farmu se vyznačují kukuřičné siláže a z farmy na pole pak kejda a digestát. Vnitropodnikově pak může být náročné též zásobení bioplynové stanice substrátem. V reakci na zvyšování objemů přepravy pícnin se na evropském trhu se zemědělskou technikou objevují nové stroje a nové koncepty, které zdařile konkurují doposud zavedeným technologiím s převahou traktorové dopravy.
Nejčastěji využívaným způsobem přepravy materiálu v zemědělství stále zůstává koncept traktoru a návěsu. Protože však s rostoucí dopravní vzdáleností rapidně rostou náklady na tunu přepraveného materiálu při využívání traktorů, projevuje se nezastavitelný trend rozvoje dopravy pomocí nákladních automobilů. Doposud zažitý koncept dopravy pomocí traktorů se o své svrchované postavení musí rozdělit s prostředky, které jsou rychlejší a výkonnější.
Doprava pomocí traktorů na větší vzdálenosti je neefektivní v mnoha ohledech: v oblasti zvýšené spotřeby paliva a opotřebování pneumatik, omezená užitečná hmotnost za předpokladu dodržení celkové dovolené hmotnosti, nízká nejvyšší i průměrná přepravní rychlost, zatěžování okolí hlukem, znečišťování komunikací a nepříznivý dopad na zhušťování silničního provozu (velký počet souprav v provozu).*
Více informací přinese týdeník Zemědělec č. 29.
