Moderní zemědělství směřuje ke stále vyšší preciznosti aplikace. Proto je dnes již téměř samozřejmé, že postřikovače jsou vybaveny systémy GPS a díky tomu umí rozlišit ošetřenou a neošetřenou plochu a zabránit tak přestříkávání porostu při otáčení na souvrati nebo při objíždění překážek na poli. Výrobci aplikační techniky používají pro částečné vypínání pracovního záběru systém ovládání jednotlivých sekcí ramen a některé stroje mají i samostatné řízení trysek.
Je logické že vypínání jednotlivých trysek je preciznější systém, ale je také konstrukčně náročnější a dražší na pořízení. Zejména na členitých a menších pozemcích se však úspora ve spotřebě pesticidů či hnojiv dostaví a může sofistikovanější systém zaplatit. Výhodou je i to, že s tímto systém lze omezit i aplikaci do kolejových meziřádků, která není účelná v případě hnojení a ošetření pesticidními látkami s výjimkou herbicidů.
Je to již tak pět šest let, co jsem se byl na jedné farmě podívat na tažený postřikovač jistého renomovaného výrobce. Jeho uživatel s ním byl velmi spokojený, ale protože šlo o zemědělce, který svoji práci hodně promýšlí a propočítává, zjistil, že by se mu hodil systém, který vypíná jen koncovou trysku, protože ta se i při jízdě v kolejových meziřádcích někdy dostane nad již ošetřený porost.
Dnes jsou i systémy vypínání koncové trysky vyráběny, a ač se to nezdá, i jedna tryska dokáže uspořit jisté množství postřiku. Samozřejmě nikoliv výrazné, ale také ne úplně zanedbatelné. Takové procento či dvě při aplikacích na tisících hektarů už svůj význam má.
Do budoucna bude trend ve zpřesňování aplikace určitě pokračovat. A to je jistě dobře, protože to přinese nejen finanční úsporu zemědělcům ve spotřebě chemických látek, ale hlavně též snížení zátěže pro životní prostředí. Dá se tedy předpokládat, že i systémy pro ovládání jednotlivých trysek se budou více rozšiřovat na úkor přece jen méně přesného řízení sekcí.*
