Traktory a systémové nosiče osazené předním a zadním tříbodovým závěsem spolu s vývodovými hřídeli, můžeme agregovat s různými sestavami žacích strojů. S rostoucím výkonem trakčních prostředků rostou také možnosti agregace žacích kombinací s většími pracovními záběry. Ty jsou ve značné míře osazené prstovými a válcovými kondicionéry. Jednotlivá provedení se liší především materiálem, z něhož jsou vyrobeny pracovní orgány kondicionéru.
V závislosti na příslušenství zajišťují žací stroje nejen samotný pokos porostů a úpravu posečeného materiálu, ale umožňují rovněž různým způsobem odkládat hmotu. V praxi to znamená plošné rozprostírání hmoty v celém pracovním záběru a dále řádkování píce, kdy každá žací jednotka vytváří samostatný řádek. Vybrané typy nesené a závěsné techniky jsou navíc vybaveny různými typy shazovacích dopravníků s možností vytvářet řádky z celého pracovního záběru nebo jeho části.
Základní žací stroje
Rotační žací stroje mohou mít jak bubnovou, tak především diskovou konstrukci. Z tohoto úhlu pohledu se technika liší především pohonem pracovních orgánů. Bubnové modely využívají horní pohon, který je vyřešen prostřednictvím úhlových typů převodů, zatímco diskové modely mají spodní pohon, využívající jedno ze dvou konstrukčních řešení. První využívá jednotlivé sekce žací lišty, z nichž každá má k dispozici kompaktní úhlovou převodovku pohánějící vždy jeden žací disk. Druhou možnost představují žací lišty skrývající ve svých útrobách různé sestavy ozubených kol, přenášejících točivý moment k jednotlivým žacím diskům. Disky samotné jsou také opatřeny ozubeným kolem, zajišťujícím vlastní pohon. Cílem všech druhů pohonů je dosažení maximálních otáček s minimálními požadavky na energii a maximální kvalita řezu při minimálních otáčkách pohonné jednotky trakčního prostředku.
Celý článek Ing. Filipa Javorka vychází v březnovém Farmáři.
