Ze Strak na mistrovství světa v Praze

Jubilejní 70. ročník Mistrovství světa v soutěžní orbě se koná 5. a 6. září v Horoměřicích u Prahy na pozemcích společnosti Agrivep Velké Přílepy. Českou republiku budou reprezentovat lonští mistři republiky: s otočným oboustranným dvojradličným pluhem Michal Kužiel z líhně Podřipských oráčů, s klasickým dvojradličným pluhem Ing. Josef Šťastný z rodinného statku Šťastných ze Strak nedaleko Benátek nad Jizerou.

Josef Šťastný zakončil v letošním roce závěrečnou státní zkouškou studium na České zemědělské univerzitě, Fakultě agrobiologie a přírodních zdrojů. Na začátku srpna jsme si s ním povídali o blížícím se světovém oráčském klání v Praze, kterého se zúčastní téměř padesátka oráčů z celého světa.

Jak jste se dostal k soutěžní orbě?

O soutěžní orbu jsem se už nějakou dobu zajímal, možná i proto, že jsme měli doma klasický soutěžní dvojradličný roudnický pluh, který kdysi koupil můj děda. Ten se o soutěžní orbu hodně zajímal, ač sám nikdy nesoutěžil. Protože pluh stál léta ve stodole, byl v perfektním stavu. V roce 2019 k nám přijel Ing. Jan Cholenský, tehdejší předseda společnosti pro orbu, snad pro sadbu brambor, a nabídnul mi, zda bych nechtěl soutěžit, když máme doma soutěžní pluh. A zároveň se zdokonalovat v práci se závěsným zařízením. Někdy na jaře jsme tedy pluh zapřáhli a jeli ho na louku vyzkoušet. Byl ale plně mechanický, vše se u něj nastavovalo sice jednoduše, ale ručně, a to i třetí bod. V této technické výbavě byl pro soutěžní orbu prakticky nepoužitelný. Tedy soutěžit by se s ním dalo, ale bez jakékoliv šance na nějaký úspěch.

Těžké pionýrské začátky vás neodradily?

Neodradily. Pluh jsme vylepšili, upravili jsme i traktor, a již v tom samém roce jsem se zúčastnil krajského mistrovství ústeckého kraje v Podbořanech, které bylo i nominační soutěží na mistrovství republiky. Toto krajské mistrovství jsem hned vyhrál a kvalifikoval se na mistrovství republiky do Žabčic u Brna. A tam jsem skončil druhý. Tak začala moje kariéra soutěžního oráče. V následujícím roce 2020 se s ohledem na covid nesoutěžilo, ale v dalších letech jsem se už mistrovství republiky, stejně jako krajských soutěží, zúčastňoval pravidelně.

Stále soutěžíte s roudnickým pluhem? Dnes už mají soutěžní dvouradličné pluhy i dvanáct či více hydraulických okruhů, vše se nastavuje z traktoru.

Minulý rok jsem se jako náhradník zúčastnil mistrovství světa v Estonsku. Protože se naskytla tato možnost, pořídili jsme s dědou a tatínkem použitý soutěžní pluh Kverneland, který kdysi stavěl jeden anglický soutěžní oráč a pak s ním u nás soutěžili Lenka Pavlová z Bernardova a po ní Jan Dlabal. Jde o velice kvalitní nářadí. Viděl ho i několikanásobný mistr republiky Václav Milík a říkal, že kdyby s ním na mistrovství světa soutěžil on, a že se těchto soutěží zúčastnil mockrát, tak by vyhrál! Takže náš pluh má špičkovou, byť neoficiální, „certifikaci“.

Z kolika procent se špičkově vybavený pluh podílí na konečném výsledku?

Samozřejmě špičkově vybavený pluh hraje při soutěžní orbě velkou roli, protože oráč ho může nastavit podle půdních podmínek, které jsou v tu chvíli na poli, a které se i v rámci soutěžních parcel mohou diametrálně lišit. Má možnost pluh těmto konkrétním podmínkám přizpůsobit, aby orba byla co nejlepší. Ale je jen na něm, co, kde, kdy a jak nastaví. Proto je velice důležitý trénink. Pokud i s nejlepším pluhem bude orat nezkušený závodník, neuspěje. Za to ručím. Um oráče spočívá v tom, že především s ohledem na strukturu půdy, vlhkost, pokryv pozemku či předcházející zpracování půdy nastaví pluh tak, aby se dopracoval k požadovanému výsledku. Takže pokud bych měl odpovědět na vaši otázku nějakým číslem, tak konečný výsledek ovlivňuje pluh asi z padesáti procent. Mezi pluhem a oráčem musí být vzájemná symbióza. A tu bez tréninku nezískáte. Oráč si musí být jistý, kdy a co musí změnit.

Celý rozhovor naleznete v Zemědělci č. 34.*