Půda patří mezi základní výrobní faktory a zároveň, díky své obtížné genezi, z ekonomického hlediska mezi vzácné statky. Je to důležitý a velmi těžko obnovitelný přírodní zdroj. Produkční a mimoprodukční funkce půdy jsou v současné době nezastupitelné a společnost vystavuje půdu enormnímu antropogennímu i technogennímu zatížení. Je nutné věnovat náležitou péči technologiím zpracování půdy a agrotechnickým postupům, snižujícím negativní vlivy na její stav v zemědělské výrobě.
Zpracování půdy patří mezi energeticky, ekonomicky i časově nejnáročnější agrotechnická opatření. Jeho hlavním úkolem je připravit vhodné podmínky založení porostu, jeho následný růst a vývoj s cílem dosažení co nejvyššího výnosu. Zpracování půdy současně ovlivňuje zásadní procesy probíhající v půdě, jež vedou ke změnám fyzikálních, chemických i biologických vlastností půdy. Výběr správné technologie zpracování půdy často rozhoduje o úspěchu hospodaření a minimalizaci jejího poškozování. Mnoho let zaběhlé a ověřené technologie zpracování půdy začínají v posledních letech vykazovat v různých oblastech své slabiny a mnohdy přestávají být do daných podmínek vhodné. Z tohoto důvodu je nutné změnit přístup a podrobit nastalou situaci hlubšímu zkoumání. Jde zejména o přizpůsobení technologií delšímu vystavení stanoviště období beze srážek, tj maximálně uchovat půdní vláhu na straně jedné a na druhé straně umožnit co nejrychlejší vsakování srážkové vody při intenzivních srážkách, při minimalizaci povrchového odtoku a rozvoji eroze půdy. Jsou to mnohdy protichůdná opatření a klasickými stroji na zpracování půdy nelze kýženého efektu často dosáhnout.*
Článek oc. Ing. Jiřího Maška, Ph.D., vyjde v příloze říjnového Farmáře.
