Menu
e-shop
Samojízdné postřikovače dánského výrobce Hardi pracují ve společnosti ZS Pobečví a. s. již od roku 2008. Když v roce 2023 nastal čas na výměnu prvního z nich, vypsalo vedení společnosti výběrové řízení na nový stroj. Z nabídky techniky tří značek byl následně vybrán opět samojízdný postřikovač značky Hardi.
Společnost hospodaří na 1327 ha zemědělské půdy, z nichž je 1318 ha orné, zbytek výměry tvoří trvalé travní porosty. Úkolem rostlinné výroby je zajištění krmivové základny pro skot, výroba hmoty pro bioplynovou stanici a pěstování tržních plodin. Z krmných plodin je to silážní kukuřice, vojtěška a ozimé žito, z tržních plodin se v osevním postupu střídají řepka ozimá, ozimá pšenice, jarní ječmen, cukrovka a brambory. Neprodukční plochy tvoří 20 ha.
Aplikační technika značky Hardi zajišťuje ochranu a výživu rostlin v ZS Pobečví již dlouhá léta. Nejdříve tažený postřikovač s pracovním záběrem 18 m, od roku 2008 pak samojízdný postřikovač ALPHA EVO EasyDrive s nádrží o objemu 4000 l, pracovním záběrem 24 m a systémem podpory vzduchu Twin Force. Ten pracoval ve společnosti dlouhých 15 let. „Intenzivní využívání postřikovače po tak dlouhou dobu již mělo své důsledky,“ vzpomíná mechanizátor Jaromír Mackovík a pokračuje: „Například ramena již jevila známky únavy materiálu. Na druhou stranu motor byl stále bezproblémový, pojezdy potřebovaly za celou dobu opravu dvakrát.“ Prostředky na nový postřikovač společnost měla, a tak nastal čas na výběr nového stroje. Výběrového řízení se v roce 2023 zúčastnily stroje tří výrobců. Vítězem se stal opět postřikovač Hardi, model ALPHA EVO III EcoDrive, a opět s pracovním záběrem 24 m a podporou vzduchu Twin.
Přestože má Hardi ALPHA EVO III EcoDrive podobný název jako první stroj, je konstrukčně zcela jiný. Pohání ho šestiválcový motor Deutz o výkonu 180 kW/245 k prostřednictvím hydrostatické převodovky EcoDrive a čtyř kolových motorů Poclain s třemi rozsahy rychlostí a plně integrovaným bržděním. Stálý pohon všech kol umožňuje měnit výkonový poměr mezi přední a zadní nápravou.
Podvozek se světlou výškou 120 cm a ochranným krytem i pod motorem je osazen pneumaticky odpruženými nápravami s hydraulicky nastavitelným rozchodem kol od 180 do 280 cm a třemi režimy řízení – natáčená přední náprava, obě nápravy a krabí chod.
K nadstandardní výbavě patří systémy Hilly Transmission (sada do kopcovitého terénu k zajištění lepší svahové dostupnosti) a Diff Lock (manuální uzávěrka přední a zadní nápravy).
Na rámu je osazena polyetylenová nádrž o objemu 4200 l, doplněná ještě sadou pro spodní plnění. Postřikovač je vybaven samonasávacím membránovým šestikomorovým čerpadlem, pětistupňovou filtrací a rychloplnicím zařízením o výkonu 600–800 l/min.
Hydraulicky ovládaná ocelová ramena Twin Systém (s podporou vzduchu) s pracovním záběrem 24 m jsou umístěná na paralelogramu (s rozsahem 45–225 cm) s odpruženým kyvadlovým závěsem s hydraulickým zámkem a anti-vychylovacím zařízením ramen v horizontální rovině. Držáky trysek TRIPLET s protiodkapávacími membránovými ventily (vzdálené od sebe 50 cm a rozdělené do 13 sekcí) jsou doplněny pětiotvorovými tryskami na DAM a SAM. Postřikovač umožňuje vypínání po sekcích i po jednotlivých tryskách. Systém AutoTerrain s pěti ultrazvukovými čidly udržuje ramena v nastavené výšce nad porostem, a to i v negativním sklonu. Nastavenou dávku udržuje regulační systém DynamicFluid4.
Posádka má k dispozici komfortní kabinu s multifunkčním joystickem a palubním počítačem Hardi HC 9600 (dotykový displej 30,7 cm) s integrovaným vypínáním/zapínáním sekcí AutoSectionControl a přijímačem GPS 6000 (Egnos).
Postřikovač Hardi je vytížený stroj. V roce 2025 celkem ošetřil 2660 ha. Splnil očekávání majitele i obsluhy. Ta má v novém postřikovači mnohem větší komfort, práci jí usnadňuje kamerový systém a perfektní osvětlení. Pochvalu zaslouží i snadné plnění nebo přimíchávací zařízení chemikálií TurboFiller se systémem proplachu obalů chemikálií. Nezbytný je i nastavitelný rozchod kol. Při přesunech je nastaven na 255 cm, v kolejových řádcích na 180 cm a v kukuřici na 240 cm.
Celý článek vyšel ve 4. čísle časopisu Farmář.*
