
Samojízdné postřikovače jsou trendem ve výživě a ochraně rostlin. Jsou oblíbené pro svou výkonnost a světlou výšku. Kromě klasických modelů s dvounápravovým podvozkem nabízí někteří výrobci třínápravové stroje nebo pracují s různými koncepcemi.
Většinu modelů tvoří jednoúčelová technika, ale v nabídce jsou i kombinace univerzálních podvozků a výměnných nástaveb. V takovém případě se zpravidla zaměňuje postřikovací nástavba za odstředivé rozmetadlo minerálních hnojiv, na vybraných trzích v pneumatickém provedení. Kromě standardních podvozků se dodává technika se zvýšenou světlou výškou, kterou využijeme nejen v porostech kukuřice. Rovněž se nabízí modely s rozšířeným rozchodem kol, které využijeme při aplikaci ve vybraných širokořádkových kulturách. Výkonnost postřikovačů se odvíjí od pracovního záběru, možné pojezdové rychlosti a objemu nádrže. Ten do značné míry souvisí právě s konstrukcí podvozku. Důležitou roli hraje také flexibilita nastavování rozchodu kol.
S ohledem na technickou vyspělost a možnosti konfigurování stroje se nabízí dva typy podvozku. Základní provedení vyniká pevně danou světlostí, zatímco zástupci vyšších typových řad nebo výbavových stupňů umožňují nastavení světlé výšky. V případě variabilního rozchodu kol se příslušná poloha nastavuje buď manuálně, nebo hydraulicky. Mezi speciální provedení patří podvozky umožňující svahové vyrovnávání, a to jak v podélném, tak příčném směru.
S ohledem na aplikaci v rozmanitých růstových fázích porostů přináší možnost polohování podvozku řadu výhod, a to od dosažení maximální možné stability až po snížení úletu aplikovaných účinných látek.
Kapacita nádrží je stejně rozmanitá, jako výkon pohonných jednotek a další parametry. Nejmenší zástupci nabízí objem 1600–2000 l, na druhém konci nabídky je třínápravová technika, která obvykle disponuje nádržemi o objemu 8000–12 000 l.
Celý článek Ing. Filipa Javorka vychází v dubnovém Farmáři. *




